Proč?

Pokus :)

Proč ti říkám ''hříchy'' své,

to jsem přece nechtěla, 

vždyť nejsi kněz a nejsi z kostela.

Trochu mě to trápí.

Čas ale nejde vrátit.

Proč mám potřebu odkrývat ti duši,

říkat ti věci, co jí nejmíň sluší?

Proč mám z toho pocity smíšené,

proč chvíli ANO a chvíli zase NE?

A proč ti neříkám jen věci, co se líbí,

proč ti tolik věřím, 

když důvěru mi slíbíš?

Proč poslouchal jsi Cestu, 

když psal jsi Cestě,

neznámé paní ve velkém městě?

Co se to děje, točí se mi hlava,

tohle se přece málokdy stává.

Alenka v říši divů míň otvírala pusu.

A nechci vystoupit z toho autobusu.

Trápíš mě,  trápíš, snad netrápím tebe.

Chtěla bych věřit, že jsi ''modré z nebe''.

---