Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

toulavá

11. 01. 2015

955

Autor

jednooká panenka

toulavá

zírám do země

nohy mně přídou tak dlouhé

vyhodili mě ze slunce

a teď si pálím ruce o svíčku

jako by bylo ukryto v plamínku

je to tak nepravděpodobné

zírám do země

a ruce strkám do kapes

přeju si, abych uměla

vnést jaro do dveří

nosím na zádech tvé

zraněné sny

a zírám do země

jako bych tam hledala odpovědi

7 názorů

Zajíc Březňák

08. 12. 2017

Dát tip

Toulavá básnířka byla vyhozena ze slunce, přesto by chtěla vnést jaro do dveří. Slunce může být i v plamínku svíčky. Je to však nepravděpodobné.

Báseň je příjemná, ale celá ta poslední sloka mi přijde snad až nadbytečná. Je to pouhý můj názor stejně jako to, že se slovy jako "sen", "sny" je v poezii třeba zacházet obzvláště opatrně, ježto se zhusta nadužívají.

Je škoda dívat se do země a hledat tam odpovědi - opět můj subjektivní názor.

Neznám Tvou tvorbu jako celek a tohle je přece jen už poněkud starší počin. Můj celkový dojem je, že se jedná o "ženskou lyriku" s mnoha klady, které to obnáší, i s některými zápory.

(Můj první pokus o "kritiku" zde po X letech, takže to, prosím, ber s rezervou. FV)