Až jednou...

Také starší, jen předělaná.

Stromy zašeptaj píseň tichou,

labutě zastaví světa řád

přestanu býti dravou štikou,

v paprscích slunce chci se hřát.

 

Cesty se opět znova sejdou,

lidé se konečně potkají,

do srdce úcta, láska vejdou,

na starou zášť se neptají.

 

Podáš mi ruku a svou něhu

vetkneš mi jemně do vlasů

dáš vale všemu svému hněvu

výměna slibů - bez hlasů.

 

A pak se náhle labuť zvedne

rybník se smutkem rozvlní

den všední pýchou zšedne,

srdce se samotou zaplní.

 

Pak mohu opět tiše prosit

ať labuť hledá družku svou

věřit jen na svůj vnitřní pocit,

že uslyším zas píseň laskavou.

 

---