Život z vesmíru

 

 

 

Světlo a tma

 

 

Údělem naším je,

abychom ze Světla přišli,

ve Světle žili

a se Světlem v dlaních

umírali

s nadějí, že Světlo

zase uchopíme navždy.

 

A paradoxem toho,

který padl, je,

že kdysi klaněl se Světlu

a Světlo nesl,

jen pýchu zvolil místo pokory

a padl do tmy.

 

A chceme- li být šťastní,

pak nikdy nesmíme žít ve tmě,

ale k Světlu vejít

a Světla se držet.

 

Být s tím, kdo tmou je,

znamená beznaději,

být jak v kobce v podzemí,

odkud už není naděje

se dostat.

 

Však věřit v Světlo denní

znamená ze své kobky vyjít

a nenechat se zmást

a spoutat lží

že živé Světlo není.