Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+4 neviditelných
Posel z Nebe
datum / id25.01.2015 / 452916Vytisknout |
autorMarie Bernadeta
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
témaFantasy
zobrazeno686x
počet tipů0
v oblíbených1x
Prolog


 


 


Andělé strážci


 


 


Tak Andělé smí tajně


přicházeti k duším


které chrání


když naše srdce chce se


s láskou spojit


 




 


Uprostřed lidské vášně


v opojení těl a duší


přicházejí tajně


jako ve snu


Oni sní věčně


 




 


A my žijeme tady


v realitě


co jednou rozplyne se


ve snu


 




 


Ten rozdíl mezi námi je sen


který nemůžeme uchopit


neboť není z hmoty


 


Posel z Nebe

Posel z Nebe

 

 

Jsem špeh jsem zvěd

Poslali mě z Nebe na Zem

Poslali mě do světa

a ještě než spadla jsem

utrhli mi křídla

 
 

Teď mě hladí dlaně všech

co se za mě přimlouvají

Víme že jsi špeh a zvěd

ale neboj lidi tě snad nepoznají

Vždyť jsi tady na Zemi

jen obyčejný člověk

 
 

Bez peněz a bez rozumu

Jsi jen jedna žena hloupá

co na lásku v stáří čeká

a co na ní bez přestání

ve svých snech a přáních

nepřestává myslet

 
 

Takový ten pocit mívám

že jsem měla kdysi křídla

Někdy prostě zapomenu

že už nejsem v Nebi

že jsem v světě z hmoty

a vydám se na výlety

ve svém srdci

ve své fantazii

 
 

Létám vzduchem cítím vzdechy

a doteky dlaní křehkých

Cítím každou chvíli

na svém těle jako jemné chvění

a protože jsem jako malá

plácají mě po zadnici

Asi jsem si zasloužila

zase pětadvacet

že jsem z Nebe špeh a zvěd !

 
 

Nebudu se k tomu vracet

ale někdy mívám takový ten pocit

že jsem asi blázen

co slít z Nebe na Zem

a dopadl tvrdě...

 

 

Snad to na mně nepoznají

že jsem špeh a zvěd

Maskuji se skvěle

Chvíli tlustá chvíli tenká

chvíli tmavá chvíli blondýnka

Chvíli šedivá a chvíli rudá

 
 

Oblékám se do všech barev

nasazuji křídla ptáků

Létám ve snech do oblaků

a dávám si všelijaká jména

Někdy mívám sama pocit

že jsem Modrý Anděl

a někdy zas že jsem Smaragdová žena

 
 

Maskuji se jak jen umím

Hraju si na stavitele ze slov

a pak když mě přestane svět bavit

jsem jen motýl na louce

co si slétl do kytek

nadýchat se volnosti a barev

které andělovi bez křídel

co je špeh a zvěd

prostě někdy chybí

 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.