Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Postfelliniovská postava doktora Čuněte

02. 03. 2015
2
6
1554
Autor
Movsar

Z filmového umění už dávno vyvanul felliniovský duch komické bizarelie. Trafikantky, lištičky, blázniví strejčci halekající z korun stromů, postavičky neronského Říma, ti všichni byli zakonzervováni v Pompejích VHS kazet.

Jenže je tady ještě „scénář, který píše sám život“. Komično jako by se na svět tlačilo samo. Nedávno takto reflektory osvětlily scénu ruzyňského letiště a postavičku kulatého muže. Právě přiletěl z Thajska, ještě v květovaných šortkách byl spoután a odveden pod pozorným dohledem kamer na stanici, aby strávil příštích třicet let za mřížemi věznice.

V mládí přísahal Hippokratovi, ve věku pozdějším Priapovi. Tak by se dal ve zkratce definovat životní obrat onoho thajského turisty, lékaře Jaroslava Bartáka. Jeho trestní kauza vyvolala šílenství bulvárních médií, neboť šlo o pikanterii, která ve spojení s Bartákovým společenským postavením a jeho životní pózou zajišťovala mimořádnou sledovanost. Média se svorně shodla na Bartákově novém jménu: napříště to bude již jen „doktor čuně“.

Přestože kauza od prvopočátku nese všechny atributy komické bizarelie, byl Barták odsouzen k extremně přísnému trestu. Takovému, jaký je naší jinak vlídnou justicí vyhrazen jen nejtěžším zločincům. Označení „doktor čuně“ tak rázem získalo příchuť nepatřičného. Ne, výrok soudu jako by dopadal na novodobého Modrovouse české deviantní scény, vraha,  přízraku dětí a křehkých žen.

Ten soud byl mediální, o tom není pochyb. Stejně jako mnoho dalších soudů s osobami veřejného zájmu, které měly tu smůlu, že se jejich kauz chytili tři temné proudy demokracie: bulvár, dav a našeptávači. Role davu a našeptávačů se v jednotlivých kauzách mění, média ji mají jistou vždy. V případě Bartáka to byla spíše lidová chuť po krvi „arogantního zvrhlíka“, v jiných kauzách sehráli tu nejpodstatnější roli ale našeptávači, nejčastěji ti z řad nesmlouvavých bojovníků za lidská práva.

Marné by bylo čekání na omluvu médií za to nepatřičné jméno, jméno vpravdě felliniovské. „Doktor čuně“ by mohl klidně chodit za prsatou „trafikantkou“ a byla by z toho pěkná polízanice. Člověk, kterému je vyměřen trest jako úkladnému vrahovi, ale už do Amarcordu nepatří.

Bulvár v případu sehrál dvojí roli a, jak už to v životě často bývá, protichůdnou: na jednu stranu Bartákovi zajistil u trestního soudu drakonický trest, na druhou stranu sám soudil spravedlivě: ano, Barták není nic jiného než komická postavička zapletená do mnoha bizarních příběhů, je to „doktor čuně“. 

Nevinné označení tak zůstane odsouzenému jako poslední svědectví „ve prospěch“ a  kvazidovolací důvod. 


6 názorů

Movsar
06. 03. 2015
Dát tip

díky přátelé za čtení. a matějovi zvlášť, jsem rád, že to vnímáme podbně.

a ještě : snad ta poznámka o škaredosti není jen vtipná, ale velmi přesně vystihla určitý rozměr, o kterém jsem se rozhodl dále psát. tady malá část:

V eseji Pozemskost Ivana Karamazova z roku 1969 připomíná Václav Bělohradský Camusův postřeh k posunu ve vnímání ďábla: “Stačí srovnat Lucifera středověku se Satanem romantismu. Mladý jinoch, půvabný a smutný (Vigny) nahrazuje rohatou bestii. Krásný krásou, která ignoruje zemi (Lermontov), sám, hrdý, plný bolesti ... jeho omluvou je bolest.” Doplňme ten archaický obraz zvrhlosti ještě o postavu satyra, nenasytného tvora, napůl člověka, napůl zvířete bažícího po všem, co se bukolickými hvozdy mihne. Tak dokázala média předvést divákům obviněného Bartáka. Tělesná stránka hrála příběhu do karet jako nikdy: zjizvená tvář doplňovala stále shrbené a břichem obtěžkané tělo. Soudními chodbami sice nebylo slyšet dusot kopyta, ovšem cinkot řetězů, v nichž byl souzený přiváděn na scénu, byl však dostatečnou  náhražkou, totiž zvukem triumfu boje se zlem.   Jak by dopadl soud, pokud by Bartákovi příroda propůjčila tvář a tělo řeckého atleta a zastižen by byl nikoli v květovaných šortkách v letištní hale, nýbrž ošlehaný větrem a sluncem ve sportovním kabrioletu? Stal by se pak Barták jakýmsi českým panem Greyem z filmu Padesát odstínů šedi, který si ostatně stejně perverzně pohrával s „nic netušícími“ dívenkami? Možná by pak nebyl doktorem čunětem a jeho příběh by nebyl trudnou story o děsivém násilí, ale domácí verzí erotického hitu. 


Kočkodan
05. 03. 2015
Dát tip
Ano, já být na jeho míste, tak bych díky své kráse dostal mozná jenom podmínku. ;-)

Upozornění na poetičnost příběhu doktora Bartáka vysoce oceňuji. Obzvláště proto, že jsem si nevšiml, že by to kromě Vás udělal někdo jiný.


Josephina
04. 03. 2015
Dát tip

Jak by asi u nás u soudu dopadl Berlusconi?


Movsar
03. 03. 2015
Dát tip

to je vtipná poznámka. :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru