Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

předčítat větru

07. 03. 2015
1
0
474
Autor
Diervilla

předčítat větru

 

/na chvíli jak bys stejně daleko byl peklu i nebi  P.F/

 

hlas nebo pohyb

syrová vůně

souvislost – šarlat

neklamně s bezmeznem srůstáš

/v propast/

hasnoucí odstín – šeř

co míníme že nás sevře ještě

dál do tmy dosud prázdné

spjatost

tak nevýslovná

jako bys byl, zapřený v bytost

dobrý i špatný

jak prostoupit řadami oken ?

chladnými hvězdami, kde vidíš cizí tvář

dobýváš se vně

předčítat větru

 

 

 

v moři polí

 

 

v moři polí nad hladinou

lehké pnutí

krajnost světa

mráz praskl v skružích

a větám mezi jabloněmi chrastí rámec

do nich vítr ztrácí ostří

přetažené barvy mizí v strunách

kde hrot se jitří/stíná světlem

luna tíhne okem slepě

oněmělým

odmávnutím v propast

hleď.. anděl jímž nejsi

nevzdal se,  povědomý k dlani

se věčně třepí tichý

oči propadnou se

kdo odejde pár tahy

k čemu marnost či přesah

 

 

 

 

 

 

s čím srůstáš

 

 

 

kam, komu, pro který oheň ?

fragment cesty, napnuté nikam

vylomit kámen

přidat jej k torzu

pro pouhé zachvění prázdna

pro dál nepřítomné přesýpání

jinde vypálených forem

jejich horké do dlaní hozené slovo

komu se vzdálit

tak aby nebyl

neptal se po kameni

 

 

 

 

 

 


religia

 

 

spoutal jsem obzor

až na dno deště

vylomil klenbu ze zaschlých palet

ještě zbylo propadání

matností vteřin do hrdel věží

pukaly paprsky po hřbetech listů

a za zdmi soumrak

prostor plul prázdný

zátiší těla, dřevěná náruč

mé zvnitřnělé zoufalství všeho čistého

 

 

město/betlém

 

přibližování ticha promrzlému slunci

měkké propadání se

do skla

hladinu unáší obraz

kolísavé stíny, pnutí

vroucnost vytržená s listem

v dešti nehojivých ran

jistě poznal bys tu

i za tmy

konce světa

jak v nich bez pohnutí ještě ležíš

 


 

báseň je

 

zdráhavě odevzdat se do rukou

poprvé ti píšu

 

stěží zachytit

 

ostré stíny

zrnka prachu

povrch hodin

rozostřené podoby

smích výšin

až vše zavíří

 

a zezadu přijde zas zpátky

 

sníh začne padat do krystalů

 

z rozbitého slova

křehce odečítat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru