Druhým přikázáním současného kosmopolity je: Žít v přísné znalosti gastronomie. Toto přikázání nedbá přímé úměry, a tak není vůbec nuností vařit. Naopak, počítá se s právě opačným efektem, takže čím více nový člověk sleduje pořady o vaření, tím méně sám vaří.

Za večerů vybuchují ohně vzdálených hvězd, granáty v zákopech východní Ukrajiny a televizní obrazovky v pokojích nových lidí. Novodobí učitelé národa se střídají na kanálech jako figurky na orloji. Je tu apoštol Zdeněk. Horlivostí podoben Pavlovi, v ruce svírá svůj atribut – vykosťovací nůž. Je tu také apoštol cizokrajného původu. Jeho řeč je vlídná, je laskavý a právě jemu tak byl udělen klíč ke gastronomickému nebi. A je tu také apoštol Jiří. Jeho postava, tak jako postavy mnohých, nenese výraznější roli. Jen hrstka věrných a zkouškou salmonelózy prošlí afghánští veteráni si na Jiřího vzpomenou. Ale je tady konečně apoštol jménem Vláďa. A protože není velkého příběhu bez zrádce, je jím právě on. To on dal polibek smrti televiznímu kanálu, jež si právem osobuje spasitelskou úlohu v dějinách gastrožánru. Větev osiky ještě Vláďovo tělo nenese, tato část příběhu teprve čeká na své vepsání do knihy. Příběh ještě není uzavřen. 

Když se nový člověk rozhodne pro kanál a počne z něj číst jako věřící z životopisu svého svatého, již tím se stává součástí té velké komunity gastrolíků. Bedlivě pak sleduje, jak upravit candáta a jak servírovat šalotku. Ponořen do polštářů sedačky a naprostého soustředění odchází nový člověk na onen svět. A je tam krásně. Kromě toho, že se tam drží lidé všech barev pleti za ruce a tygr se choulí k usmívající se lani, voní tam propečný biftek a apoštol cizokrajného původu, ano ten s tak laskavým výrazem, malým zapalovačem nahřívá krustičku krem brylé. Ham!