Deník české socky

9. 2.
Slunce, zapadající
za levým ramenem,
mne oslepilo

14. 2.
Není důležité co si myslím nebo představuji, ale co se (mi) děje ve skutečnosti, a děje se toho mraky, mraky bolesti, jíž o život když nejde, jde o sex, a ten se neděje, jen ti klitoris frikcí gumuji z povrchu ženského, jen „to“ teprve začíná s felatio ex nihilo a v mystickém sňatku s „tím“ si bolestná Pravda bere příjmení Porodní, aby slunce chycené v rybářské síti noci, v plodových obalech matky Noci, už teď oplodnilo světlem čas než dojde Nirvány (přítomnost).

15. 2.
Jen na tobě záleží, zda holé stromy v oslepujícím jasu utvářejí dneska instalaci, či zítra performanci
    nebo
pokud sám Nietzsche padl v slzách koni kolem krku se slovy „ještě dnes se mnou budeš v ráji, bratře“, pak ty, v té prudké záři, obejmeš nejbližší kmen, aby se i tvá kůra pokryla mechem Soucitu.

17. 2.
A tak v dalším „post coitum“ použitá boží šprcka (máme přece monoteismus) prochází na nebi zpětně dějinami a z doby virtuální v letním žáru vrací se k polední době zlaté, ke zlatým kuřátkům nejmocnějšího Dia, nyní před bankrotem, grilovaným kuřátkům paralelních Soustav Slunečních, já se vracím za Zlína autem do Otrokovic spolu s ní, jsme v době bronzové (řev v prvotní jeskyni, řev děs a strachu, tma a neandrtálský rytmus, místo orgasmických vzdechů pšouky neandrtálkyň), a už přijíždíme v Reálný Ráj, ty kurvo kulatá, piškote oranžový, zapadáš za bilboard Kauflandu s refrénem tady jsem doma, tady je můj hrob.

18. 2.
(The Bible and The writing about writing/ a to je pravda, nic, než celá pravda - Konec Obelisku, J. Kainar):
Ačkoliv jsem nedávno, Pane Bůh, avizoval, že nevznikne zvláštní literární kvalita, stejně pořád vítězí arteficiálnost nad autenticitou, stylizace nad Pravdou, kterou bych dokázal jen tím, že si to hodím, v této situaci je to přiměřené, přece jinak není možné aby se stalo to, co se stalo, jen před smrtí je člověk přece schopný vyřešit své životní otázky jako je ta moje – je náhoda blbec nebo je náhoda Bůh? – když teďka už vím teda, že náhoda je Bohem, protože jen co jsem otevřel Bibli v místě třetí kapitoly proroka Abakuka „i kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása“, přišlo mi oznámení o tom, že tu práci zase nemám.
    
3. 3.
Oči navečer
přetékají světlem,
za druhou tváří měsíc