Erosenčino velmi časné dopoledne

Erosenčino velmi časné dopoledne

Slunce probouzí i ty největší spáče, i erosenky upadlé do snů o velké lásce. Není to ani pár hodin a už si s ní zas někdo pohrává. Paprsky ji píchají po těle, suší utrženou neřest. Ach sluníčko, protáhne se a dá postavit na granko. Otočí knoflíkem a z rádia hit. Žhnoucí koule za okny nabírá na přísnosti, ale ona už má dost všech těch žhnoucích koulí. Napije se svého granka a chystá se otevřít černou skříňku něžných zpráv. Erosenčino velmi časné dopoledne.

Horečka sobotní noci

Dívka s římským profilem snídá. Za okny plynou rozvaliny barrandovských skal a ona vybírá z krabičky bílou hmotu, lžičku za lžičkou. Krabičkou chladí klín poznamenaný horečkou sobotní noci, co přišla o pár dní dřív. Na Smíchově přehodí přes rameno sportovní tašku a rozpohybuje tajemnou hmotou osvalená stehna. Kam ji vedou? Nejspíše do fitcentra, kde vezme své tělo pod přísnou kuratelu růstu. Mozek vydá několik signálů: dřep, vztyk, rozpažit, upažit. Ach, kdyby tak raději své mocné oudy složila na už téměř jarní pažit, jen mírným dotekem mysli je situovala mírně od sebe a chtěla znovu prožít horečku sobotní noci..

Like a Rolling Oranges

 Děti náhody tancují Václavským náměstím vzhůru, utopené v oranžových drapériích. Takové hadrové pomeranče. Rockeři valili kameny, tahle parta nechává větrem povlávat pomeranče. Hare hare.

Stále mlád

Řezníci se pustili do práce, k poledni chtějí mít vykostěno. Penězokazci už zahřívají tiskárny, do oběda se v dílnách nezastaví. Ti dříči. Jen Karel G. stále snídá. A v poledne si dá, s kráskou kakaovou, polévku z kostí a doutník si připálí úplně novou tisícikorunou. Zkrátka Karel umí být stále mlád.

Tři epochy na trase č. 20

Od řeky řvou racci a dvacítku, která přijíždí k Malostranské, řídí dvojník malíře Zrzavého. Má bílé vousy a čepičku a přes skla brýlí vyhlíží Kleopatru. Na každé zastávce je aspoň jedna. Z kopce na Újezdě se pokoušejí utéct vězni. Neuvrhla je v nemilost ale žádná z těch žen, byli za tím lidé, které malíř nemaloval; snad pár nadanějších soudruhů, co udrželi štětec. Pod Andělem už jsou všichni docela svobodní: svobodní k nákupu! Tady musíš na obrazy zapomenout, tady se počítá jen s obrázky. A nejsou na nich osudové ženy, a nejsou na nich osudoví muži, jen mnoho věcí, jimž se připisuje osudovost.  Tři epochy na trase tramvaje číslo 20.

Divadlo

Kosmické lodě plující oběžnými drahami kolejišť je vyplivují průběžně a podle plánu, přesně jak to říkali na semináři Aštara Šerana. Na plácku před smíchovským divadlem se srocují návštěvníci. Lační, baží i jinak se tetelí, chtějí být na pár chvil lapeni do pavučiny pozemských příběhů. A budou se chechtat a budou brečet, aspoň tak jim to slibují u vchodu. Za stokorunu. Ještě sklenka vína, zhasne se, gong třeskne a na scénu letí paprsek světla. Připomíná to opilou galaxii. Jenže pak lidé z masa a kostí a snů. A s nimi story, jakou pod hladinou z kosmické mlhy nezažiješ. Na hvězdy tady nenarazíš, přežiješ.