Večerem odkryté hříchy

Je pátek večer, ale v oknech kancelářských domů planou svíce zářivek, osvětlují tváře manažerů a asistentek, těch strážců hospodářského růstu. Jde jim ale vskutku o dobro světa? Třeba jen smývají hřích z vlastních beder, jak flagelanti bičují se prací.

 
Diva

Černá diva nechává hrdlem protékat hektolitry vášně. Unbreak my heart, naléhá, a neví, že ta vášeň protéká taky podvečerní tramvají a že ta tramvaj jede k obyčejnému sídlišti. Ach, kdyby ta tramvaj byla alespoň sváteční, ale ona se táhne pěnou všedního dne a veze spoustu unavených lidí z dílen a kanceláří. A ti lidé nikomu nelámou srdce. Budou rádi, až doma ulomí kus chleba a víčko od piva. Černá diva by se divila.

Japonci

Japonci jsou tady v Praze spokojení: nikdo je nenutí pracovat až do zdechnutí; anebo bez viny vrhat se k zemi érem plným trhaviny. Ne, tady mohou ti japonští hoši pít pinty piva, toulat se ulicemi, je tu prostě vlídné klima. Snad proto jim úsměvy září jak Hirošima. 

Když do prázdna se kulí sobota

Když se kulí sobota do neděle, je kolem toho vždycky humbuk. Nejvíce v ulicích obsypaných tančírnami a výčepy. Leckdo tam má chuť do neděle se prokřičet. Ráno si pak dá granko, tousty s džemem a bude přemýšlet o svém nočním extempore. Podruhé tak vejde do prázdna.