Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Společnost za neúrody jablek

28. 03. 2015
5
13
2110
Autor
Movsar

Kdysi dávno se mělo za to, že svět byl utvářen. Minimálně šest dní, říkali jedni. Jiní si přesně jistí nebyli, ale věděli, že za den to rozhodně nebylo. Spolu s tím, jak byl svět odkouzlen, byly i otázky o původu zbaveny tajemství a staly se jako historie a evoluční biologie samostatnými žánry. Otázek přibylo a neustále přibývá, ale tajemství už je jen jedno: kdo je tím velkým správcem věcí vezdejších, jenž je tak pohotově a pečlivě ukládá ihned po narození do přihrádek vědeckých oborů?

S tím, jak se tázání po obecném vytratilo z běžné řeči, vymizel i existenciální rámec, v němž společnost dříve dokázala fungovat. Vykázali jsme určité problémy za hranice řeči a ohromně se těšíme z toho, jak je nyní přehledná. Ano, je přehledná jako úřední formulář, heslo nebo krátká textová zpráva. Jako byl v řecké báji Dionýsos roztrhán Titány na kusy, byl i obraz světa roztrhán. Ve starém příběhu je bůh opět složen a oživen; současný příběh zatím nenese známky touhy skládat obraz světa zpátky do jednoho rámce. Člověka zatím nic nenutí k takovému činu, ve světě hojnosti se lze usadit na příslušný čas do odbornické kanceláře a zbylý čas strávit podle vlastních představ.

Když Martin Heidegger ve slavném rozhovoru mluvil o tom, že „už jen nějaký bůh nás může zachránit“ a že je třeba připravovat řeč na to, abychom v kontaktu s takovým bohem obstáli, myslím, že mluvil o změně, která v důsledku krize západní civilizace nutně musí jednou nastat. Žijeme na dluh, který roste neuvěřitelnou rychlostí, na nedávno proběhlém semináři České křesťanské akademie to výstižně vyjádřil politolog Petr Robejšek: „Dluhy, které se hromadí den za dnem ve jménu udržování fikce, která je neudržitelná, budou jednoho dne muset být umazány. A s tím bude souviset hluboká krize, naše šance je této krizi se ne vyhnout, ale oslabit ji tím, že se včas orientujeme trošku jinak, to znamená odloučíme se od ideje konzumní společnost a neustále rostoucího blahobytu.“

Pokud by se takový neblahý scénář naplnil, pak se společnost opět ocitne na půdě studené, pusté a prosté. Heidegger „bohem“ jistě nemyslel nové náboženství, které by mělo přinést člověku spásu. Nejspíše měl na mysli to, že situace, kdy byl svět redukován na technickou správu všedních věcí, je dlouhodobě neudržitelná a bude muset být vystřídána situací, v níž se opět budou jako stěžejní jevit otázky po podstatě věcí. A protože ta situace může přijít naráz, třeba, jak upozorňuje Petr Robejšek, s totálním pádem měny, je třeba připravit se na ni alespoň v řeči. Slovník, kterým jsme svou řeč „obohatili“, nás rozhodně k zvládání takové situace příliš nekvalifikuje. „Korporátní řeč“, jak bych nazval newspeak šumící všemi těmi skleněnými mrakodrapy metropolí, spíše člověka frustruje: vše je zasvěceno „osobnímu růstu“, „aktivnímu přístupu“, „konceptům“, „projektům“ a „ideálnímu managementu“. Snad jen pojmová přeměna člověka v „lidský zdroj“ by mohla být dobrým anestetikem, neboť zdroj trable necítí.

Jak se může projevit za „neúrody jablek“ člověk v řeči nepřipravený? Bude znamenat náhlý úbytek slastných podnětů agresi, v lepším případě jen propad do deprese? Řečí není myšlen pouhý slovník, řeč je prostředek, kterým myslíme. Jak myslet v té záplavě utilitárních pojmů situaci, která do hry vrátí opět existenciální otázky? Jistě bude svolán „krizový management“, do kterého se vloží poslední naděje a ekonomové navrhnou nějaká řešení; protože ale tisknout do nekonečna peníze nelze, tak ta řešení budou odsouzena k nezdaru. Ne, o prvních otázkách ekonomové obvykle nepřemýšlejí. A přitom jsou to ony, z čeho je složena konstrukce společnosti: otázky po smyslu by měly předcházet dokonce i jakoukoli finanční transakci, přestože tomu tak není: zkuste se zeptat člověka v obchodním centru, jaký smysl vězí v koupi nejmodernějšího telefonu. 

Připomenu Heideggerův apel z jiného textu: nenechat se vyhnat z řeči do „pouhých řečí“. Jak zvláštně nedospěle pak působí ve světle takové obhajoby lidské řeči naše přísné zvědečtění a nelítostný odpor ke křesťanství. Křesťanství, jak se mnohokrát opakuje, není víra ve vousatého pána na obláčku, ale především příběhy, literatura. A ty příběhy ještě uměly pečovat o řeč, nedovolovaly upadat do „pouhých řečí“. Jakkoli jsme dnes poučeni o mnohém a závěry mnoha těch příběhů jsme prohlédli jako falešné, jejich výrazová síla zůstává neporušena. Pokud se obavy z konce blahobytu naplní, pak možná nezbude než oprášit staré knihy s jejich vůbec ne archaickým, ale naopak velmi moderním slovníkem. Pokud ovšem nebude pozdě.  


13 názorů

Movsar
28. 04. 2015
Dát tip

co ja nich nekonkrétního?


Movsar
28. 04. 2015
Dát tip

z: to, že postmoderní doba zamíchala kartami, je evidentní. evidentní v tom smyslu, že to dokládá spousta fenoménů od banalizace komunikace (sms), přes politická témata (téměř výlučně ekonomická) až po umění, ze kterého se vytratilo vyprávění.  


To křesťanství.. opravdu? Nepřijde mi, že za globální úpadek může zvědečtění křesťanství, resp. takto mi to závěr textu naservíroval, jako možnost. Nicméně s tím souvisí jedna věc, informace. Dnešní svět kypí informacemi, snadno dostupnými, všudypřítomnými. Přijde mi, že naprostá většina lidí (a nejen mladých) trpí silnou deziluzí vševědoucnosti za základě té primitivní a často extrémně povrchní informační poluce dneška. Internet, média, internet. Googlím tedy vím, nevygooglil jsem, problém je tedy nepodstatný. Parciální řešení bych viděl v neustálém vtloukání filosofie - nezávisle na tom kolik toho víš, si uvědom, že reálně víš naprostý kulový a to vždy, už od útlého věku. Křesťanství v tomhle ohledu není žádným parametrem budoucnosti pouze částí historického vývoje... nicméně v případě globálního "falloutu" by určitě nebylo od věci dát dohromady novou "bibli". Tj. sebrané spisy lidství od počátku do dneška v modernizovaném vydání, kde ale jediným pravým náboženstvím bude ono Lidství samotné. Takovou myšlenku považuji za excelentní...


Lakrov
07. 04. 2015
Dát tip

Ano, hledat společnou řeč namísto vyhledávání sporů; to by mohl být takový první krůček. Zkusme nebrat "společnou řeč" dětem; my už se sice výsledku nedočkáme, ale jejich děti...


Movsar
07. 04. 2015
Dát tip
děkuju, lakrov, za čtení a názor. horuji za znovubnovení symbolických rámců, jakkoli je to snaha předem ztracená, ať už je to jakýkoli systém posilující důvěru. zdá se mi totiž, že nemá-li člověk nějakou pevnou představu o světě (danou příběhem, křesťanským ale i jiným třeba), pak se propadá do nekonečna sporů o vše. a to je určité neštěstí téhle doby - nejsme s to se orientovat, o vše se přeme, nic není jisté, z čehož pak někdy vzniká to hledání nepřátel. tekutý hněv to bělohradský nazval.

Lakrov
07. 04. 2015
Dát tip

Od první zmínky o "dluhu" respektive od vysvětlení, v čem onen dluh spočívá, mi tahle úvaha přijde mimořádně zajímavá. Jak si dokážem nepodstatné věci povýšit na smysl života, dochází mi v průběhu čtení. Jen poslední odstavec mi přijde spíš jako oslava křesťanství, ale ona celá ta úvaha vlastně něčím podobným začíná. Zvláštně zarámovaný pohled na současnost, říkám si po dočtení.


StvN
02. 04. 2015
Dát tip
Ja mam spis dojem, ze ta roztrhanost sveta neplyne z toho, jak pises, ze: Vykázali jsme určité problémy za hranice řeči a ohromně se těšíme z toho, jak je nyní přehledná. Ano, je přehledná jako úřední formulář, heslo nebo krátká textová zpráva. ale z presneho opaku veci, ze nikdo nedodrzuje nic a kazdy si dela, co chce (kdyz to mirne prezenu). Ani v pripade silnicniho provozu se neda rict, ze by plynul podle pravidel. A to je pritom v porovnani s globalnim svetem jen jedna primitivni tepna. Ale ani na teto tepne, kdyz se rekne, ze zakladnim pravidlem je neomezovat a neohrozovat druhe, toto pravidlo vlastne neplati. Stejne jako v zivote prakticky neplati pravidlo slusneho chovani mezi lidmi, protoze lide zkratka slusni nejsou. Jestli sledujes vyjadrovani lidi na FB, tak vidis, ze si kazdy haji predevsim sve omezene zajmy, buji rasismus, xenofobie, neopravnena kritika, nenavist. Takze ja asi nemohu souhlasit s tim, ze by spolecnost byla nejaka urovnana nebo nejakym zpusobem rizena. Teda pokud spravne chapu to, co pises.

i když jsem optimista, v tomhle jsem skeptický: dnešní babylonská věž je postavena na velmi jemném písku...


Kočkodan
28. 03. 2015
Dát tip
Já si k tomu neco chytrého ríci netroufnu, to by mohlo skoncit ostudou. Ale vzdy si rád prectu dílko, které se urodí v tvé hlavicce.

Markel
28. 03. 2015
Dát tip

je to na první pohled neznadějné smutné čtení, ale prosvítá i naděje, že se snad probudíme a zamyslíme, naše generace je už v tomhle směru odepsaná, myslím lidi nade 50 let, aspoň já to tak vidím, když poslouchám lidi kolem sebe, v obchodech, na zastávkách autobusů....

Ale myslím, že historie nám ukazuje, že všechno tu už bylo, vzedmutí i pád, cyklicky se opakující. Ale asi musí člověk padnout až na dno, aby začal jinak uvažovat. Já jsem v tomto ohledu optimista. *


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru