vítr

Jsem vítr, veliký nehmotný démon svištící oblohou. V moci mám životy námořníku a zahrávám si s nimy, rozmarně, někdy krutě, jindy zas milosrdně. Bez námahy a chladně schazuji nepřipravené muže do mnou rozbouřených vln. Nevím proč, snad jsem k tomu předurčen. Snad mám zabíjet a zároveň dávat sílu větrným mlýnům, vzdouvat plachty lodí a nenechat je v bezvětří na pospas moři. Snad si mám pohrávat s vlasy lidí, s chmýřím ptáků, s listy stromů, se srstí zvířat a se stébly trávy. Mám se honit po obloze s dešťovými mraky a deštěm skrápět suché listy mandlovníků i temné hladiny rozvodněných řek.. Nevím, nemohu to vědět a nikdy se to nedozvím, protože nemám od koho bych se vše naučil. Nevím, je-li správné ničit, nebo pomáhat a tak to střídám. Nevím ani, je-li dobře mají-li lidé radost, nebo klejí-li. A tak dál bezduše létám krajinou, proplétám se mezi stébly obilí, čeřím hladinu na rybníce, závodím s ptáky a dál, donekonečna hledám smysl svého bytí...