Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jaderná dívka Soňa

29. 03. 2015
5
11
1678
Autor
Movsar

V samém srdci Smíchova, pod komínem podobným černobylské chladící věži, žije dívka jménem Soňa. Před světem se uzavřela do bytu, jehož interiér má upomínat na ponorku Kursk. Vše je v tom srdci Smíchova takové nějaké jaderné. I Soňa září, září rudou barvou ve svých vlasech, na svých ústech a nehtech. Její úsměv mění barvy: je svůdný, když si k domovním dveřím na znamení přichází pro svého milce; je nenasytný, když z knotů vonných svic začne stoupat dým; a je ďábelský, když Soňa hledí z okna směrem k jadernému reaktoru a vyzývá ho k strašlivému sporu.

Co jsme ale o Soni, jaderné dívce, vlastně řekli? Neřekli jsme nic, přeskočili jsme, jak už to v básních bývá, mnohé. Chtěl by snad někdo dívku Soňu ukládat do divokých vod prózy, když ji může uložit na lekníny poezie? Musel by dostat pořádnou dávku záření.

Ale přece lze zvolit cestu mezi divokou vodou a lekníny: cestu mezery mezi prózou a poezií. Co je tou mezerou? Místo mezi skutečností a snem. Leckoho by mohl na tu cestu svádět pivní opar jdoucí ulicemi, ale mýlil by se. Měl by být nanejvýš střízlivý, kdo se rozhodl hledat zákulisí scény, strojovnu ponorky Kursk.

Z jakého materiálu jsou upleteny sny dívky Soni? Ze svazků ještě příliš lidských, konopného kouře, romantických obrazů a celé řádky obscénních gest. Vylučuje se to snad? Nikoli, doba se už dávno zřítila do hlubin chaosu, kde vše je jen nekonečným sporem a nízké je zaměňováno za vysoké, levé za pravé a každý bere plnými hrstmi toho všeho. Nejinak jaderná dívka: alternativa ke kýči se mísí s ikonickým kýčem.

Když za okny rozleje noc indigovou vlnu tmy, promění se ten byt v srdci Smíchova v uterální dílnu, ve svatyni pohlavního kultu. Kolem obřího lože zaplanou svíce vydávající nejen světlo, ale i vůně, jež mají sugerovat klima rajské zahrady. Soňa se mění v Kálí, kněžku ukrývající v hlubinách své ženské duše strašlivý pramen msty. Na jejích nahých prsou se v plamenech svic lesknou sinalé tváře mužů, hlavy zavěšené co úděsný náhrdelník značící brzký konec.

Nešťastník vydaný napospas tajemnému kultu očekává víření chrámových bubnů a rituální tanec, do něhož jako do spirály zavine kudlanka svou oběť, aby ji vzápětí roztrhala jak Titáni Dionýsa. Nahá oběť očekává, že se z reproduktorů zavěšených u stropu vyřinou proudy krve, znepokojivá monotónní hudba provázející obřady smrti. Eros a smrt, kratší spojení neexistuje.

Jenže nepřijde nic z toho. Z reproduktorů se vyřine horká lázeň romantické hudby a zaleje nešťastníka jako masážní olejíček; ano, i ten přijde ke slovu. Jenže – může nakonec být děsivějšího rituálu, než je právě tento? Eros a Thanatos, oběť utopená v něžnosti, oleji a romantické hudbě hledí k chladícím věžím smíchovského Černobylu a doufá, že šéf směny, jako tenkrát, vydá svět strašlivému ohrožení. Romantiku rozsoudí jen atomový hřib.


11 názorů

Movsar
18. 04. 2015
Dát tip

f. právě je ještě horší...

a ty dva odstavce sice žánrově nezapadají, ale tak nějak jsem měl chuť přemítta. a tak jsem tam to přemítání nechal. ale ano, může to být špatné.


Fruhling
18. 04. 2015
Dát tip

Tak to prr: Romantika JE atomový hřib. Druhý a třetí dostavec bych nekomprosmisně vyhodil. Určitě víš proč.


StvN
01. 04. 2015
Dát tip

Sam ses rozplozlej. Sona je fajn holka. 


nejvic me zaujalo, na pocatku, toto:

Ale přece lze zvolit cestu mezi divokou vodou a lekníny: cestu mezery mezi prózou a poezií. Co je tou mezerou? Místo mezi skutečností a snem.

a to me prosim zamestnalo uvahou zda, bych vnimal, paklize to dobre chapu, prozu jako skutecnost a poezii jako sen. Popravde o poezii mi zas az tolik nejde, ale ta proza me zaujala. Nicmene myslenka na toto me prilis nedovolila se nadale soustredit na sonu a jaksi jsem ji vypustil. 


Movsar
01. 04. 2015
Dát tip

pak je to správně, neboť soňa je rozplizlá.


StvN
01. 04. 2015
Dát tip

Úvod je celkem fajn, ale pak se to zase celé nějak rozplizlo.


Marcela.K.
31. 03. 2015
Dát tip

...a manželka to o tobě ví? :-)


Lakrov
31. 03. 2015
Dát tip

Vzpomínka na Rudou Sonju se postupně odchyluje k teorii stavby lecčeho, a teprve otázka ma materiál copů mě vrací do zprvu očekávaného "sognu" (snu), který je chvilku temnou můrou, chvilku lacinou špinavostí a končí (stále aktuální?) hrozbou. Neumím odhadnout, zda něco z toho, co mě při čtení napadlo, bylo i tvým záměrem.


Movsar
29. 03. 2015
Dát tip

díky za verše! jako vždy pobavily :-)


Kočkodan
29. 03. 2015
Dát tip
V hlave mám ted obraz Soni, do smrti sním pouze o ní, touha vjela do morku, chci navstívit ponorku, aspon hodku pobejt v Kursku, trhat vsechno, nejdrív bluzku, at si je GAU v Temelíne, vsak nejdrív skoncit dívce v klíne! :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru