Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

JAK JSEM DĚLAL PAJDU - FEJETON

01. 04. 2015
5
5
1272
Autor
kuča

 

   Že není vše v pořádku, jsem pochopil při koupi nových bot. Levá noha se záhadně rozšířila a do sportovních botasek tudíž nevklouzla. Stejně neslavně pochodily nablýskané střevíčky, ale i rybářské gumačky.

   Zavolal jsem tedy kdysi spřátelenému ortopedovi, ale to jsem šlápl vedle. Lékařská etika mu sice nedovolila pacienta přímo odmítnout, ale pozvánka do ambulance byla pronesena tónem tak mrazivým, že mnou svíraný telefon málem pokryla jinovatka.  Pochopil jsem, že VIP časy jsou dávnou minulostí a já byl přeřazen do kolonky "persona non grata". Co naplat, očividně mně stále neodpustil těch pár kritických vět ke konání jeho choti. Upřímně jsem ocenil lékařovu manželskou loajalitu a začal přemýšlet o náhradním řešení.

   A protože se v našem městečku téměř všichni známe, s familiární drzostí jsem kontaktoval ambulanci záložní a doufal ve vlídnější přijetí. Podařilo se a já byl objednán hned v příštím týdnu. Správný Čech má k bílým plášťům přirozený respekt, ani já nejsem výjimka. Na návštěvu jsem se proto zodpovědně připravoval. Soupis nezbytných úkonů, časová posloupnost, věcně srozumitelný popis bolístky.

   A je to tady - den D! Teď jen důsledně postupovat podle precizně nabiflovaného scénáře! Urychleným přesunem z práce domů. Čištění zubů. Mytí bolavé nohy. Mytí zdravé nohy. Raději celková sprcha! Výměna ponožek. Nové spodní prádlo. Radši ještě jednou vyčůrat! Učesat vlasy! Nepotit se! Panebože, co dál? Pohled do poznámek mě mírně uklidňuje, zamykám rodinné sídlo a odjíždím do jámy lvové.

   Útulnost čekárny nejsem s to ocenit. Lapil mě stres. Sliznice v ústech se náhle změnila ve vyprahlou poušť. Dolní kontrolka zcela nesmyslně signalizuje přeplněný měchýř. K všeobecnému chaosu se přidávají i škodolibé potní žlázy a po chvíli dosahují maximálního výkonu.  Zdravotní sestra mě vlídným hlasem zve dál, ale mně se v tomto jasně předkolapsovém stavu nikam nechce. Nakonec přece jen podlehnu vábivému hlasu i podmanivému zjevu medicínské sirény a mířím dovnitř.

   Na prahu jsem sice nepatrně zaváhal, ale jsa poháněn adrenalinem dokulhal jsem k nabídnuté židli tak rychle, že jsem ani nestihl nasadit svou obvyklou pacientskou grimasu "JÁ JSEM CHUDÁK, KDO JE VÍC?!". Lékař nad postiženou tlapou spokojeně mlaskl a v několika větách stručně vysvětlil její evoluční vývoj. Zmínil vliv blízkého Bavorska i přínos národnostně smíšených manželství. Pak ji pečlivě promnul a prohlásil, že z čistě medicínského hlediska k žádným fatálním změnám nedošlo. Odmítl jsem věřit vlastním uším a nesměle poukázal na možnost bortící se nožní klenby.  Odpovědí bylo rezolutní zavrtění hlavou. Nadnesl jsem tedy alespoň koupi ortopedických botních vložek. Prý netřeba. Došly mi nápady. Po chvíli se doktor jakoby náhodou poptal po mém věku. Zaslechnuv špitnutou odpověď vítězoslavně prohlásil: "No vidíte, člověče, co byste ještě chtěl?" Poté doporučil koupi kvalitní obuvi a přátelsky se se mnou rozloučil.

   Pravda - co bych ještě chtěl! Už to asi nebude na žádné vyskakování; vzhledem k okolnostem bude muset stačit stát pevně na zemi. A pokud možno oběma nohama.


5 názorů

Gora
08. 12. 2015
Dát tip

Jako bývalá zdravotnice jsem si dobře početla. Máš fejetony vtipné, je bezva, když i zdraví, na něž jsou muži obzvlášť choulostiví, přetavíš v legraci.                                                                                            /T.


Můra73
01. 04. 2015
Dát tip

... dovol, abych tě přivítala v klubu  :o)


Kočkodan
01. 04. 2015
Dát tip
I kdyz mám obe nohy zdravé, tak ti za dílko nenakopu. :-)

Diana
01. 04. 2015
Dát tip

Takže tak trošku hypochondr? Hlavně, že je tlapka chodí! :o)


na ortopedii se mi vždycky líbila výstavka dřevěných noh ve vitrince...to si pak člověk připadá zdravější :o)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru