Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

STŘÍPKY - NAPOSLEDY
datum / id13.04.2015 / 454343Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
sbírkaSTŘÍPKY,
zobrazeno613x
počet tipů12
v oblíbených0x
Prolog

JIZVIČKA


Mám ji na koleně

značku z dětství

Kamínek pod kůží a tolik slz pro bolest

která zmizela

teprve když se ho mamince podařilo vyndat z rány


Myslela jsem si

že to tak bude vždycky

Jenom ta jizvička zůstane...


Chtěla bych se vrátit zpátky

Čekat až mi maminka ováže odřené koleno

a nevědět

že jsou i větší bolesti

 



 

STŘÍPKY - NAPOSLEDY

 

Jsem nemehlo! Nemehlo v černém dresu a bílých cvičkách!

A maminka se zlobí…

Zuzka přišla ze školy domů s tím, že ve skautském domě bude mít paní Evža Hejlová hodiny baletu.

To Zuzka tam chtěla chodit, já ne!

Jenže maminka je spravedlivá a vždycky říká, že na nás má stejný metr. Je to pravda, protože když nám něco plete, nebo šije na sebe, měří nás tím stejným metrem co má v šuplíku u šití.

Proto jsem teď nešťastná.

Musely jsme si koupit ten černý dres, jaký mají pravé baletky a bílé cvičky, co mám na tělocvik, prý zatím stačí, ale paní Evža Hejlová nám ukázala i takové růžové se stuhami místo tkaniček, měly placatou tvrdou špičku a ona v nich po té špičce chodila a točila se dokola a bylo to prý nádherné.

Já tedy nevím, asi tomu moc nerozumím, protože nechápu, k čemu je to dobré, stoupat si na špičky, když jsem ve třídě při tělocviku druhá v řadě podle velikosti…

Na hodiny baletu se nás přihlásilo tolik, že nás musela paní Evža rozdělit do několika skupin. Zuza chodí s většíma holkama a já s mrňatama!

Už jsme měly i vystoupení v divadle, to nám maminka k těm dresům ušila ještě sukýnky z takové lesklé látky. Mně zelenou a Zuzance fialovou. Nejdřív jsme nacvičovaly různé kroky a kroutily u toho i rukama. Mně to bylo k smíchu, jenže při baletu se smát nesmí. To se pak paní Evža dívá přísně a mračí se. Mně tedy bylo k smíchu i to, jak se paní Evža jmenuje. Nikdy jsem takové jméno neslyšela, ale když se nám představovala, tak jsme se ještě smát mohly…

Nejhezčí hodina baletu byla ta, když jsme se fotografovaly. To jsme sice zase musely stát v řadě za sebou s vytočenýma nohama do strany a levou rukou nad hlavou a pravou před sebou, ale jen chvilku, než nás pan fotograf vyfotil. Pak jsme si mohly vybrat nějaké krásné šaty z hromady, kterou přivezla paní Evža ve dvou velikých kufrech. Mohly jsme se do nich obléci a nechat se vyfotit. Holky se při tom skoro popraly. Já si vybrala takové bílé, lesklé, ozdobené korálky, byla k nim i čelenka do vlasů, Byly mi trošku volnější, ale myslím, že jsem v nich vypadala krásně. Já si je ani moc nevybírala, nechtělo se mi dohadovat s holkama, přetahovat se kvůli šatům…a tyhle vlastně nikdo nechtěl. Maminka pak tu fotku poslala i babičce na Moravu, takže je jasné, že mi to muselo slušet, ne?!

Chodím do baletu už dost dlouho, pořád čekám, kdy to bude bezva, jak říkala doma Zuzka, jenže není! Vůbec mě to nebaví, bojím se, že když budu pořád vytáčet nohy do strany, budu za chvíli chodit stejně divně jako paní Evža s vytočenými špičkami… a pořád nedokážu hvězdu!

Dnes se přišla na hodinu podívat maminka, stála na balkonu a dívala se, jak trénujeme baletní kroky: „Špičky od sebe, paty, kolena k sobě…“ paní Evža dávala povely, my se je snažime splnit a ona přesto pořád chodí a opravuje nám ruce i nohy…je to tak otravné, Raději bych běhala venku po louce, nebo si šla do knihovny vypůjčit pár knížek…..a pak, pak stojíme zase v řadě a máme dělat hvězdy!

Nenápadně, když už jsem na řadě, se přesunu zase na její konec, aby maminka neviděla, že hvězdu vůbec, ale vůbec neumím. Jenže maminka není hloupá.

„ Tak já čekala, kdy tě uvidím a ty …? Na to, abys pořád jen postávala na konci řady, to stojí dost peněz. Každá ta hodina se totiž platí! Jestli tě to nebaví, tak tam nebudeš chodit!“ Maminka se zlobí, ale já?

 Jo, jsem nemehlo, nemehlo, které už nemusí chodit do baletu! Jupííí

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.04.2015 15:30:10dát kritice tipDiana

Tak jsem si přečetla o tvých hodinách klavíru. Víš, co je zajímavé? Že všechno nakonec dopadne tak, jak by mělo a že všechno zlé je k něčemu dobré :-)))

14.04.2015 14:39:57dát kritice tipMarcela.K.

Zuzi :-) balet v našem městečku skončil s Evžou... ani nevím, odkud k nám dojížděla. Je to už tak dávno. Bylo to něco neobvyklého, to máš pravdu...

Ta fotka, o které píšu, je kouzelná :-) Kdykoliv jsem se na ni podívala, rozesmála jsem se...a funguje tak dodnes. Škoda, že ji sem neumím dát :-)

 

Lakrov...no mohl se ten střípek jmenovat třeba  HODINA BALETU, ale celkem dobře jsi vystihl, proč  jsem zvolila ono NAPOSLEDY. Devatenáct kapitol se mi zdálo být divné číslo...a taky, chtěla jsem si vyzkoušet, jestli to zvládnu... je to už víc jak dva roky, co jsem nedokázala střípky číst, natož psát.

 

Vítku, ten film jsem viděla také :-)  dík

14.04.2015 14:06:48dát kritice tipZuzulinka

nebylo to globálně, ani moc ve městě, ne v těch nejbližších, co byly kolem naší vsi... já bych vesnici nevyměnila za nic na světě, chtěla jsem jen tančit:)... což jsem ostatně mohla, ale jen tak laicky... pro sebe

14.04.2015 12:42:05dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dovětek názvu působí smutně -- "derniérově" a to, že tohle naposledy je vlastně radostné, mi (pochopitelně) dochází až na konci. Za jedno z těch hezkých ohlédnutí očima dítěte. Tip.

14.04.2015 11:19:09dát kritice tipguy
Oceňuji přístup Tvé maminky - nenutit dítě do něčeho, do čeho nechce. Shodou okolností jsem nedávno shlédl příjemný film Billy Elliot, kde tomu bylo tak trochu naopak :-)
14.04.2015 10:56:09dát kritice tipAlegna

je dobře, že místo tance píšeš a dělíš se s námi :)*

14.04.2015 09:51:07dát kritice tipMarcela.K.

Vidíš, ty jsi toužila po možnostech města a já byla nejšťastnější, když nás maminka na začátku prázdnin odvezla k babičce na vesnici, kde byl jen jeden obchod se smíšeným zbožím a bábinka bydlela "na vyhnálově" - na kraji vesnice :-)

14.04.2015 09:45:09dát kritice tipZuzulinka

no, já jsem to slyšela a musela jsem se s tím smířit, tehdy se mi to zdálo nespravedlivé, dnes to chápu... chyběl mi osobní prožitek (dnes už ho mám)...já vím, že o tom píšeš, já jen, že na té vsi toho tolik nebylo... tolik možností, dnes si děti mohou vybrat, rodiče je zavezou, zaplatí, obstarají...vidím to všude kolem... to za nás neexistovalo...

když jsem něco chtěla...musela jsem se snažit sama, máma mi žádnou cestičku neumetla... bohužel na to tančení jsem fakt neměla jak vzít... tak to dneska jen obdivuji... své děti jsem ale nic nenutila... dělají jen to, co samy chtěly dělat, a když to dělat chtěly, podpořila jsem je a nějak se na to vždycky uspořilo.. tak to má být

14.04.2015 09:12:34dát kritice tipMarcela.K.

Zuzi, tohle je dvacátý "střípek" píšu o tom i jinde. Maminka byla spravedlivá a velmi statečná. Nikdy jsme neslyšely, že třeba na lyžařský výcvik, výlet se školou, nebo balet nemůžeme, protože to stojí moc peněz.. Nevím, jak to dokázala. Byla na nás od mých čtyř let sama.Byla ale i natolik moudrá, že nevyhazovala peníze zbytečně.:-)

Diano, i mě maminka poslala na hodiny klavíru :-) Píšu o tom tady - http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=351218&cr=all

Smyčko, myslím, že moje sestra má na balet vzpomínky hezčí, než já a to jsme ze stejného hnízda  :-)  já mám zase krásné vzpomínky na divadélko Mandragora, do kterého jsem psala texty na zdravotce...každý máme to své :-)

14.04.2015 08:11:15dát kritice tipsmyčka

....tančila jsem 25 let....a moje sestry a dcera taky....u nás to ani jinak nešlo.... mám na léta v souboru ty nejkrasnější vzpomínky.....

14.04.2015 08:05:44dát kritice tipZuzulinka

ani ne, vždycky jsem chtěla tančit...jenže na vesnici škola sice byla, ale takové kroužky moc ne, možná tak pionýr... a dojíždění do vzdálenejšího města stálo peníze (které máma neměla) a čas, který v mém případě pohltilo hlídání mladší sestry a povinnosti.... takže asi tak

14.04.2015 05:35:27dát kritice tipDiana

smyčka - Tebe to ale krásně inspirovalo! Tleskám :-).

Dept - můj tatínek to taky se mnou myslel dobře - posílal mne ještě do klavíru. Pro mne další trápení, nemám hudební sluch :-(

13.04.2015 21:29:41dát kritice tipMarcela.K.

Smyčko :-) díky

 

Petře, moje holčička měla štěstí :-) do baletu nemusela .

Diano, dík za soucítění :-)

Zuzi, třeba bys pak změnila názor ;-)

13.04.2015 19:45:20dát kritice tipDept

trochu se stydím za svůj holčičí příspěvek neb jsem drsňák, ale je to hrozně mile napsaný... kdybych měl dceru, mazala by taky dfo baletu a fofrem:))) 

13.04.2015 13:10:24dát kritice tipsmyčka

....ještě tančím, ještě mohu

ještě slyším hudbu hrát

ještě kroky pro mou nohu

lehoučké se budou zdát

ještě kreslím v hudbě příběh

moje paže vypráví

ještě jeden potlesk příjde

na parketu c´est la vie

 

13.04.2015 12:40:22dát kritice tipZuzulinka

co já bych dala za to, chodit do baletu...!

13.04.2015 11:57:07dát kritice tipDiana

Nic si z toho nedělej, já byla taky nemehlo. Do baletu mě přihlásil tatínek. Možná proto, že nás cvičil jeho dobrý známý. No trápila jsem se tam asi dva roky... Krásně se při té tvé povídce vzpomínalo :-)****



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor