Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

věty plné křehkých tvarů

15. 04. 2015
0
0
451
Autor
lopl

Tmavomodrý vzduch se tiše roztřásl, aby ukryl křídla třepotajících se můr. Ty rozmazávaly tmu, a zjevovaly se a mizely v oknech, jak je teplý vítr unášel někde k obloze. Chvílema ti ten samý vánek pokládal sivé orseje na tvář, a hvězdným prachem maloval na rtech cosi, co laškovně světélkovalo. Ticho klapalo na podlahu, kde se tu a tam zlámal paprsek měsíce, aby ti v očích ozářil prázdnou mapu, a obrazy nočních ledovců.
 Ze statí snů mě kdesi vedou stíny tvých paží, a dechy plné rozkoše. A rozkoš plná rudých květů, skrytých slunci. Posypu ti prachem tucet stříbrných světů, od moří a starých knih, kde se ztrácejí pod hladinou věty plné křehkých tvarů. Kde v policích je tma.  Kde písky  sypou na hladinu zlaté hvězdy, a ty modré a bělavé,  nechávají pro sebe  coby drahokamy do svých prstenů, které ovšem nikdo nedostane díky nekonečnu  a prázdným pláním, kam mě berou tvoje slova.
Abys dokončila dokonalost splývajících kruhů, necháváš mě stékat po zlomech zlatavých a bronzových hran, přitom si sladká, a vpaluješ mi drsné květy do místa, kde snad bývala duše. Čirá kapalina podobající se křišťálu se zbarvila do odstínů, jež půlnoc vymalovala pro zapomnění, a pro poslední útržky snů, kterým k ránu docházejí stránky. A to červené na obzoru nejsou červánky, nýbrž krev, co teče shora dolů pro pobavení rozverných beránků dupajících po polích sněženek, oni totiž radši maso..


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru