Ústřední topení (po dlouhé době nová povídanka od Luboše Kemrně)

Ahoj kluci a holky.

Po dlouhé době mám zase počítač a můžu vám tak napsat hezkou povídanku. Nejdřív proč jsem nepsal. Nepsal jsem, protože jak před třemi roky přišla ta velká bouřka, tak vítr nabral šindele ze střechy mojí chalupy jak stojí vedle chalupy mého souseda, odvál je a na můj počítací stroj napršelo. Jak na počítací stroj naprší, tak je s ním hned konec. Ale má to i výhodu, protože zmoklý počítací stroj můžete dát do sběru a za ty peníze si koupit třeba pivo.

Syn se na mě zlobil, že jsem zničil takovou drahou věc a dlouho trvalo, než mi dal nový. On mi vlastně nedal nový ale starý. Já od něj dostávám vždycky všechno staré. Třeba když mi syn napíše v dopise "Táto, koupil jsem si nové kalhoty," tak mi za týden přijde balík a uvnitř jsou  staré záplatované džíny. On mi všechno staré posílá, protože je to hodný syn. Mně staré věci nevadí, protože jsem sám už starý chlap. Navíc tady na venkov se víc hodí staré věci, nových je  sem škoda. Když třeba spadnete do louže vedle hnojníku, tak je lepší, když tam spadnete v něčem starém. Ten můj nový počítač, jak už jste asi, kluci a holky, pochopili, je synův starý počítač. Je trochu zaprášený a oprýskaný, ale to nevadí, v létě ho natřu hemeroidem. To je taková ta barva, jak se o ní v televizi zpívá železo stárne, železo stárne.

Takže když už je to všechno jasné, můžu vám konečně napsat tu povídanku. Teda teď mě napadá, že to vlastně vůbec není povídanka. Je to takový návod, co jsem chtěl poslat Přemkovi Podlahovi do receptáře nejen pro zahradu, ale Přemek už umřel. Posílat něco nebožtíkovi je škoda, protože ten z toho už nic nemá. Dokonce ani nemá cenu posílat mu staré věci. Nebožtík potřebuje akorát klid, staré tepláky a košili do rakve a někoho šikovného, kdo najde schovanou vkladní knížku. Všechno ostatní je pro nebožtíka škoda. Přemkovi to tedy nepošlu a napíšu to vám:

Vymyslel jsem ústřední topení. Potřebujete k tomu jenom asi tak dvacet metrů zahradní hadice, postel a kohoutek s teplou vodou. Jeden konec hadice připojíte na kohoutek, zalezete si s ní do postele, omotáte  kolem těla a druhý konec vystrčíte z pootevřenho okna. Pak zavoláte na kamaráda (já zavolám na Láďu, vy na někoho jiného).

Láďo, ty můj nejlepší kamaráde, mohl bys mi prosím přijít otočit kohoutkem?

A kamarád otočí kohoutkem, teplá voda teče do hadice a vám je hezky teplo. Akorát se to musí zase včas zarazit, než v bojleru dojde teplá voda, nebo to začne fungovat opačně a v posteli se vám udělá veliká zima. Na zimu pozo, z toho je revma a bolí ledviny.

Ještě mě teď napadlo, že jestli nemáte kamaráda, který by vám točil kohoutkem, tak si můžete postel přestěhovat do kuchyně ke dřezu, pak na ten kohoutek krásně dosáhnete, můžete si i regulovat teplotu a bude vám hezky.

Doufám, že se vám můj vynález líbil a ještě bych chtěl poznamenat, že si musíte dávat pozor, aby vám ta hadice nikde neprotékala, to by pak bylo velké mokro, ale to nevadí, když je doma mokro, ono vlhký vzduch je lepší na dýchání.

Tak ahoj a jestli máte nějakou svobodnou babičku, tak já bych měl hezkou chaloupu, kde by se jí třeba líbilo!