Soutěž

Éterem už letí soutěž o zájezd. Hraje se o cestu do Egypta s Petrem Kramným, sluníčko, moře a plně elektrifikované apartmá s velkou vanou. Bude vířit? A už je tu první volající, koho máme na lince? ptá se moderátor rádia Thanatos. Tahle dovolaná bude skutečně last moment. 

Horizont

Pohupuje se na vlnách teplého moře lehátko. Je nafukovací, žluté a jeho pohyby na horizontu jsou hypnotické. Žena na něm hypnotizuje neméně: na opáleném těle má mokré bikiny, skrze něž prosvítá dokonalé poprsí; otočí se a vystrčí k nízkému slunci širokou zadnici. Lehátko s tou úchvatnou ženou se v kolébavém rytmu vzdaluje od břehu, slunce je stále níž a moře je úžasně teplé. To slunce je srpnové, ta žena je česká učitelka a to moře je Jadran.

A na horizontu se objevila ostrá ploutev. A horizont je hypnoticky prázdný.

Totožnost

Jako sebevrazi do Macochy vrhají se milenci do propasti jara. I oni budou k nepoznání, milostný pád jim promění tváře, a snad budou muset nakonec povolat příbuzné k ztotožnění. Jenže to odnese stříbrný vítr, láska je, mimo jiné, ztrátou totožnosti. 

Uzené lži

Hlavy soudkyň těžknou, ne však složitou úvahou, jen prostou únavou. Dnes si vzaly na paškál v jídelně knedlíky. A byly pěchované uzeným, až k prasknutí jím byly napěchovány, až to soudkyně nutí položit se do závějí z papíru. Nelze. Povolány spravedlností musí trůnit na scéně soudní síně. Lži obžalovaných plní místnost jak uzené knedlíky, už je jich vrchovatě. Tak ještě razítko na papír usnesení: mastná skvrna a v ní jedinečná stopa palce znavené strávnice.