Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zedník

Výběr: Janina6
01. 05. 2015
17
27
1616
Autor
Tetřev

Toho dne foukal obzvlášť vlahý vítr, cuchal mu vlasy, jež se mu v prstýncích stáčely po krku, a vzdouval tenkou větrovku, ve které vypadal jako nemotorný nakynutý brouk. Kráčel svižným krokem po ztvrdlém písku, nevšímal si naplavených chaluh ani prázdných škeblí. Nebe se hrozivě mračilo.

Když spatřil její siluetu u skalnatého výběžku, dal se do běhu. První kapky deště dopadaly na vyhlazené boky a na rozvlněné běloskvoucí závoje. Nemohl se dočkat, až ji znovu bude hladit,držet v dlaních, až splynou v jedno. Když dorazil na místo, nemohl popadnout dech, ale vyšvihnul se z posledních sil na její záď. Tančila divoce na vodní hladině, zcela se oddal jejímu rytmu. Dešťové kapky se vzrůstající intenzitou bušily do dřevěné paluby, vpíjely se do přesyceného písku. A oni dva si užívali tu konejšivou samotu na kraji rozbouřeného moře.

Jak rád na tento okamžik vzpomínal.

//

Práce, která je dneska čekala, byla náročná. Prach pokrýval každičkou část jeho těla, tedy až na vlasy, které pečlivě schoval pod beztvarou hučku.

„Hele, a odkud ty vlastně seš?“ houknul na něj starej.

„No, z daleka,“ neochotně procedil mezi zuby a natáhl z cigarety. Pokusil se o úsměv, ale hned toho nechal, když si všiml zděšení ve tváři staršího muže. No co, alespoň mu dá pokoj.

Zbytek dne pracovali mlčky. Šéf je zkontroloval v poledne. Přinesl nevábně vyhlížející oběd a balík cigaret. A že si prý mají pospíšit, zítra je potřebuje jinde. Ke konci dne necítil prsty a ozvala se stará bolest v kříži.

„Ještě jedno kafe?“ mladá žena se snažila rozkoukat clonou prachu smísenou s cigaretovým kouřem. Dítě u její nohy se rozkašlalo.

„To budete moc hodná.“ Vzal z parapetu plechový hrnek a pečlivě do něj odměřil dvě lžičky kávy.

„To si vždycky nosíte vlastní kafe?“

„Ano, nosím,“ hlesl. Raději se už neusmíval.

Ke konci šichty stál u polootevřeného okna a nasával vůně pozdně zimního večera. Z hospody naproti vyšla parta výrostků. Vrávoravým krokem zamířili k autobusové čekárně, a tam zakotvili. V nízkém domku, o který se rozbíjely jejich zmutované hlasy, se zavlnily záclony. Chudáci, pomyslel si.

V okně se objevila nahnědlá pleš a on sebou trhnul, rychle shrábl z podlahy plátěný kabát a neobratně se do něj nasoukal. Stihnul ještě rychlé rozloučení s paní domu a sotva se nadechla k odpovědi, zaklaply za ním dveře. Poodhrnula záclonu a spatřila, jak přechází silnici společně s dvěma ramenatými muži. Byli o hlavu větší než on a vůbec se jí nelíbili.

//

Ráno se mu vstávalo obzvlášť nepříjemně. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Nutně potřeboval cigaretu.

„Milane, seš připravenej?" ozval se tlumený hlas z chodby.

Šéf. Začal se zrychleně soukat do pracovního.

„Dneska jedem až k Brnu, tak sebou hoď.“

„Hele, vole, zkus sem zas propašovat nějaký cigarety, ať z toho taky něco máme,“ nahnul se k němu Yetti. Neodporoval. Když se o to pokusil naposledy, vyrazil mu dva přední zuby.

Počasí bylo nevyzpytatelné. Foukal studený vítr, který ho kousal do tváří a vháněl mu do očí slzy. Chvílemi se z oblohy sypal sníh, chvílemi kroupy. Odklízeli sutiny a nikomu nebylo do řeči. Šéf dorazil až po jedné.

„Nic moc, dneska, co?“ zahlaholil a položil před něj oprýskaný ešus. Zas brambory s nějakou pochybnou nahnědlou směsí. Bez řečí se dal do jídla.

„Paní Marková byla spokojená. Když s tím dneska pohneš, tak tě u ní na zítřek nahlásím. Potřebuje ty dvě místnosti vymalovat,“ usmál se téměř přátelsky.

Milan jen stěží skrýval nával radosti. Možná za to mohlo teplé jídlo.

//

„Hele, to je dobrý!“

Poplašeně vzhlédl od své kresby, ten hlas mu nebyl povědomý. Skutečně, strčili sem zas novýho. Mohlo mu být něco málo přes dvacet. Žádný krasavec, navíc dost smrděl.

„Hm.“ Stočil pohled k papíru a rozmýšlel, kam umístit loď. Mohla by kotvit v zátočině, příď by zakrýval skalnatý převis. Ale jak přenést na papír pohyb, mírné pohupování loďky na roztančených vlnách, tanec racka na neposedné bójce, rozvlněné boky...

„Nech ho, von je divnej. Pořád mele vo nějakým Portugalsku, že tam jako bydlí nebo co,“ zvedl se z palandy přičmoudlý muž. „Radši se ho na to neptej, nakecá ti věci, že po nich neusneš,“ chechtal se a přitáhl hok sobě.

„A ty seš tu proč? Ty asi nemusíš platit na fakany, že jo?“

„Do toho ti je hov..,“ Yetti pomalu vstal. Mladík si ho všiml a schoulil se v koutě.

//

„Jakpak se máme dneska, paní Marková?“ prodavačka se zavlnila v bocích a stočila znuděný pohled k silnici.

Žena mlčela a neobratně si strkala pečivo do nákupní tašky.

„Jsem slyšela, že už zase máte někoho na baráku..."

Nevyřčená otázka visela ve vzduchu.

„Je to šikovný zedník,“ řekla po chvilce přemýšlení mladá žena. „A moc slušný člověk.“

„Nikdo ho nezná,“ odtušila žena za pultem. „Ani starej Hejda ho nikdy neviděl.“

Paní Marková chytla nákupní tašku a spěšně se rozloučila. Ještě ve dveřích cítila jejich zvědavé pohledy.

//

Přišel opět brzo, musel už čekat nějakou dobu před domem, než rozevřela žaluzie a spatřila, jak se choulí do kabátu kousek od jejich vchodu. Když otevřela, překotně se hrnul dovnitř.

Šla automaticky připravit silnou kávu.

Chlap si zatím ve vedlejší místnosti pustil staré rádio, místo antény mu posloužil tenký drát. Zpod dveří se do chodby linul cigaretový zápach. Mísil se s prachem a neodvratně usedal na boty, kabáty a čepice. Povzdechla si, a pak odhodlaně otevřela dveře.

„FM4?!“

„Moje nejoblíbenější stanice,“ houknul přes záda, zatímco míchal barvy.“Nic jiného doma ani neposlouchám. Děkuju za kávu.“

„A kde jste doma?“

Chvíli mlčel, pohyb ruky ale nezastavil.

„Bydlím už třetím rokem v Portugalsku. V zahraničí jsem ale už víc než deset let.“

„Proč zrovna Portugalsko?“ zeptala se. Nějak jí to nesedělo.

„Kvůli jejich mentalitě. Nic se tam neřeší,“ usrkl kávy a přešel k oknu. „Kromě toho tam mají daleko lepší kafe.“

„Nabízela jsem vám...,“ zarazila se uprostřed věty. Zdálo se jí, že ho uvádí do rozpaků.

„Nebudu zneužívat vaší pohostinnost,“ oklepal štětec o kýbl a rozhodným tahem rozřízl bílou stěnu. Křiklavě žlutá barva působila v potemnělém pokoji jako první posel jara.

„Krásná barva,“ mumlal si sám pro sebe, když se obrátila k odchodu. Jako když se slunce opírá o písečnou pláž.“

Vzpomněla si, proč vlastně přišla. „ A nějaký kontakt na vás – vlastně neznám ani vaše jméno?“

Zarazil se uprostřed pohybu, svěsil ruku a pomalu se otočil.

„Víte, paní, jsem vězeň.“

„No a? Zedník jste přece dobrý. A až vás pustí, mám tu pro vás další práci.“

Uvolněně se usmál a odhalil pahýly po vyražených zubech.

„Jsem Milan. A za práci budu vděčný, potřebuju si vydělat, abych se mohl vrátit zpátky domů. Chci si tam postavit dřevostavbu a už dlouho sním o vlastní jachtě."

Nevybízela ho, ale on přesto pokračoval.

„Bývalá po rozvodu dostala barák, nevydělával jsem tenkrát málo, ale nebyly to dobrý kšefty, chtěl jsem z toho utéct. Žena si ale zvykla na určitý standard, měl jsem také syna, to víte, žil si na vysoké noze...Myslel jsem, že před tím uteču. Proto ta cizina.“

„A proč jste se teď vrátil?“ neodpustila si zvědavou otázku.

„Maminka těžce onemocněla, jel jsem ji navštívit. Ukázalo se, že nevědomky otevřela nějaký úřední dopis, odsoudili mě v mé nepřítomnosti. A po příletu jsem putoval rovnou do vězení.“

Spatřil v její tváři soucit a překotně pokračoval: „Ale já jsem si to zasloužil, fakt jsem nebyl dobrej člověk. Teď ale bude všechno jinak.“

„Tak začnem u toho kafe,“ usmála se .“Pořád ne takové, na které jste zvyklý, ale rozhodně lepší než to, co si nosíte.

//

Zima už byla na ústupu, rána ale byla stále ještě chladná. Paní Marková se choulila do vlněného svetru, a tak málem přehlédla sousedku u branky.

„Je zima, co? Na to, že už máme duben..“ zpěvavým tónem zaševelila paní Meníšková. Táhlo jí na sedmdesátku, ale byla to stále ještě statná žena, plná života. Na rozdíl od paní Markové vyrazila na nákup v letních šatech s krátkým rukávem. Nechyběly tmavé silonky a děrované sandály.

„Už se těším na pořádné jaro,“ přiznala se paní Marková.“Čeká mě zahrádka, kromě toho mám dost práce kolem baráku.“

„Tak, tak. My už máme hotovou kamennou zeď, ale pořád ještě musíme řešit ty díry v plotě,“ vyjmenovávala stará paní.

„A byli jste spokojení s panem zedníkem?“

„Byl opravdu šikovnej,“ opatrně na to sousedka. „O tom žádná.“

„Ale?“ nedala se tak rychle odbýt mladší žena.

„Ale jednou je to vězeň. A toho já si u baráku nenechám. A je mi jedno, co komu udělal, “ rozhorlila se stará dáma. Paní Marková nepřikyvovala, ani souhlasně nenakláněla hlavu, a tak svůj monolog zarazila.

„A nejsem sama, kdo si to myslí,“ řekla nakonec, rázně za sebou přibouchla branku a jen tak mimochodem se k druhé ženě natočila: Dejte si pozor na to, koho pouštíte do baráku. Dneska nikomu nemůžete věřit.“

Paní Marková se nezmohla na odpověď.

//

Zima už definitivně skončila a sytě žlutý pokoj ze sebe sálal pozitivní energii sílícího slunce. Zastavila se uprostřed a zamyšleně se zadívala z okna. Na vyprahlé půdě se mezi trsy trávy rýsoval nějaký náčrtek. Přistoupila blíž a rozpoznala bárku, zčásti zakrytou skálou. Vlny se ztrácely v rozpraskané půdě.

První kapky deště bárku rozvlnily a za několik málo okamžiků ji pohltilo moře.

 

 

 


27 názorů

Silene
25. 04. 2022
Dát tip

Jo, ta povídka je přesně taková. Jako nákres už trochu oprýskané bárky v písku, jehož kontury postupně splachuje déšť. Nebo střetem poškozená pavučina. Protržená, ale ještě stále do ní chytit mouchu.  


Gora
30. 12. 2017
Dát tip

Moc dobrá povídka, výběr docela zaslouženě:-)))

poznámky dole - v první chybí uvozovky nahoře

dvakrát choulí - jedno bych vyměnila

 

 

 

, ale rozhodně lepší než to, co si nosíte.

jak se choulí do kabátu 

 Paní Marková se choulila do vlněného svetru,


Markel
23. 11. 2016
Dát tip

mně se to líbilo, celý život bojuji se svojí roztěkanost a mnohomlluvností, tak chápu... *


StvN
19. 06. 2015
Dát tip

Ve chvíli, kdy jsem četl, vězněm ještě nebyl, nebo mi to jakožto čtenáři nebylo řečeno nebo naznačeno, takže ta diskuse vlastně ani nedává smysl :)

Jinak by asi bylo zajímavé podívat se na to, proč někteří lidé ve vězení jsou a jiní nejsou a jakou roli v tom hrála jejich svobodná vůle...


Tetřev
19. 06. 2015
Dát tip

Jsem asi autor pro hodně trpělivé čtenáře - což je zajímavé, protože já sama tu trpělivost postrádám a když mě něco nechytne hned, tak to nikdy nedočtu. 

Hlavní hrdina je především vězeň, taže těch možností opravdu není mnoho. Ve vězení je málokdo dobrovolně. Je pravda, že si užívá chvilky, kdy je venku, ale o tom, kdy a kde bude, nerozhoduje.

Má spoustu plánů a chce začít znovu, ale když je konečně volný, nemá kýžené prostředky na to, aby svoje plány zrealizoval. Ne proto, že by nechtěl nebo neuměl pracovat, ale naráží na nedůvěru svého okolí,

Mohla jsem postavu vykreslit lépe, důkladněji - s tím nelze než souhlasit:-).

 


StvN
18. 06. 2015
Dát tip

Tvoje vysvětlení chápu. Jen doplním za sebe: ovšem-že, k dialogu dojde, ke konfliktu asi také, jenže jde o načasování a u povídky nemůžeš čekat moc dlouho, k tomu prostě musí dojít dříve. 

Jo a na okraj, takové to - je vržen do prostředí, které si nevybral - to je přece pěkná blbost. Chodit snad může, tak jestli nechce jít doleva, může jít doprava. Jestli nechce zedničit tady, tak může jít zedničit támhle nebo může jít dělat něco úplně jiného. Nikdo nikoho nenutí něco dělat. Každý člověk se ráno sám rozhodne, co bude dělat. Je jasné, že ta postava to třeba neví, ale autor tohle vědět musí a na tom základě může vykreslit postavu, jak se mu zlíbí. Jenže jde o to, aby ji začal vykreslovat včas a aby mu čtenář mezitím neusnul.


Tetřev
17. 06. 2015
Dát tip

Děkuji za podrobnou kritku, StvN. Roztěkaná jsem, mám to v povaze a v mém způsobu psaní se to určitě projevuje. Nicméně něco jsem se už naučila - víc promýšlím, co chci říct a jak by mělo dílo na čtenáře působit. V tomto případě mi šlo o postupné odkrývání identity zedníka, proto jsem nešla do nitra postavy hned od začátku. Výrostci, kteří sedí na zastávce ve snaze být sami, a přesto jsou všem na očích, jsou na tom podobně jako hlavní hrdina. I on je vržen do prostředí, které si dobrovolně nevybral a ze kterého nemůže utéct. Ostatní postavy včetně paní domu slouží k dokreslení prostředí. K dialogu dojde, ke konfliktu hlavní postavy s okolím také - ale to bys mi musel dát druhou šanci a dočíst to do konce:-).


StvN
16. 06. 2015
Dát tip

Přečetl jsem první dvě části. Je znát určitá snaha o zachování okamžiku, bohužel jsi roztěkaná a neumíš se soustředit a prožít to, co chceš vlastně napsat, takže to na mě působí neživě a strnule. O tom, že příběh nikam neplyne se ani zmiňovat nemusím. Druhá část, která by mohla eventuelně odkrýt něco z povahy postavy vyzní do ztracena, protože k dialogu nedojde a namísto, aby ses věnovala postavě a jejímu řekněme vnímání světa, tak popisuješ všechno ostatní, jen ne to, co se postavy týká. Například výrostci. Vztah postavy k výrostkům je vystižen slovem "chudáci". Inu, tohle mi má o postavě prozradit konkrétně co? Ovšem, jestli byl cílem minimalismus, tak se to asi povedlo, jenže minimalismus je nudný. Je toho prostě málo. Plus postavy, které nehrají žádnou roli, jako například paní domu. Zbytečné. Buď bych tomu vdechl více života a doplnil o nějaký děj, nebo bych šel do nitra postavy a postavil ji do konfliktu s okolím. 


Tetřev
14. 06. 2015
Dát tip

To neva, hlavně že jsi četl. Žlutá je prima.


Tetřev
19. 05. 2015
Dát tip

Janino, děkuji Ti za komentář i praktické poznámky k textu. Jsem ráda, že se Ti povídka líbila!


Janina6
19. 05. 2015
Dát tip

Pro mě výborná povídka, má zajímavou hlavní postavu, několik nosných protikladů (mezi vzdáleným snem a drsnou realitou, mezi touhou po sblížení a nedůvěrou, atd.). Líbí se mi, že se příběh vyvíjí, i to, že něco zůstává nedořečeno... myslím, že tak to má být.


Tetřev
16. 05. 2015
Dát tip

Děkuji, K3. Jsem ráda, že Tě povídka držela až do samotného závěru. Jsem možná dobrý pozorovatel, ale podat příběh tak, aby zaujal, to je pro mne pořád velká výzva. Tak snad si Tvou oblibu udržím:-)


K3
16. 05. 2015
Dát tip
Naposledy jsem od tebe četl "Cíl na dosah". Tohle je z úplně jiného soudku. Rozmanitost v tvorbě značí, že se díváš kolem sebe a vidíš a slyšíš věci které druhý nevidí a neslyší. A ty mu to ukážeš. Proto píšeme. Já se o to taky snažím. Až budu mít čas tak si od tebe zase něco přečtu. A nemusí to být ani v PM.

K3
16. 05. 2015
Dát tip
To je perfektní povídka. V tom úsporném stylu psaní. Nic navíc, tak to má být. K tomu zajímavý námět a otevřený konec. To všechno žene čtenáře aby už byl na konci a dozvěděl se něco. To se ale dozví teprve ve chvíli, kdy zapojí svůj mozek a začne přemýšlet. Vážně se ti to povedlo a mě se to moc líbilo. Tip.

Tetřev
07. 05. 2015
Dát tip

Lakrove, děkuji za slova chvály, ta vždycky potěší. Jsem ráda, že těch málo použitelných obratů bylo tak málo:-). 


Lakrov
05. 05. 2015
Dát tip

Hezké zosobnění lodi, říkám si po dočtení prvního odstavce, pak se v tom na chvíli ztrácím, ale je to příjemně ztrácení, ty dějové střihy se mi líbí, napsané je to prostupně, přehledně a jen na málo místech mám výhradu k použitým slovním obratům (...usrkl kávy... a ...O tom žádná...) Kouzelné, říkám si po dočtení. Tip.

 


Janina6
03. 05. 2015
Dát tip

Doufám, že ano :-)


Tetřev
03. 05. 2015
Dát tip

Díky, Janino. Nepochybuji, že do konce měsíce se tu vyrojí spousta dalších povídek a bude z čeho vybírat:-)


Janina6
03. 05. 2015
Dát tip

Jé, to je škoda, že je povídka až květnová. Samozřejmě zařazuji do soutěže, ale až do příštího kola.


Tetřev
02. 05. 2015
Dát tip

Děkuji všem za čtení a za komentáře. S nominací souhlasím, Vigan.


srozumeni
02. 05. 2015
Dát tip
Pěkné čtení...***

Tetřev
02. 05. 2015
Dát tip

Děkuji za kritiku a za slova chvály, Fruhlingu. Jsem ráda, že Tě povídka bavila. Přívlastky mám ráda, tak je občas nadužívám:-).


Fruhling
01. 05. 2015
Dát tip

Tohle je pěkný , líbí se mi, jak se postupně odkrývá. V tomhle je vlastně docela příznačná první kapitola.

Z počátku mi přišlo, že text trochu trpí na nadbyteční přívlastky, ale pak se to rozjelo, text nakonec poůsobí velmi přirozeně a ani mi nevadí, že jej nedokážu datovat v čase nebo konretizovat v místě (jen malá zmínka o Brnu).

Fráze "rozřízl stěnu" je fakt pěkná.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru