Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Závrať

19. 05. 2015
10
17
2153
Autor
Movsar

Sobotní zápisník.

Závrať. Na barrandovském mostě tramvaj dostala závrať. Stařičký červený vůz se houpal ze strany na stranu a ti, co se včera o páteční noci radovali o poznání víc, želeli svých radostí. Dole v Hlubočepích nastoupila dívka s copem silným jak kotevní lano a pohledem svěžesti ostružin. A i mnou náhle prošla závrať.


Třešeň. Třešeň prorůstá ruinu smíchovského lihovaru. Kvete jak mandragora pod oběšenci, navzdory zániku. A opojení na tom místě mohou hledat už jen včely a milenci.


Anděl. Andělem prozařovaly paprsky slunce a měnily to místo ve světelnou tůň. Po hladině ještě plavaly odpadky od páteční noci, ale lidé už vykukovali žabíma očima, zvědavě, a kdekdo do toho sobotního poledne i zakuňkal. Žáby jsou prý znamením čistých vod. Andělé ostatně taky. Vzácná shoda.


Dílna. Nábřeží bylo výjimečně pusté. Lidé se už srocovali před obřími obrazovkami ve středu města. Dojel jsem až pod Tančící dům a zamířil do Myslíkovy k antikvariátu. Do cesty se na té trase chodci staví řeznický krám. Právě čistili mlýnek na maso, vypadal jako socha Karla Nepraše. Je to ale v dílně mistra taky cítit syrovým masem?


Fronta. Před antikvariátem stál zanedbaný muž s obrovskou bílou dogou. Z mordy jí odkapávaly sliny jako z nedotaženého kohoutku, už jich byl plný chodník. Ti dva vypadali jako strážci starých knih. Uvnitř si starší pár dělal naděje na intelektuální večer pod lampou. Procházeli přihrádky a v jakési tajemné řeči posunků si sdělovali stav svého bádání a hledání. Snad ještě pamatovali válku a jejich postup tak připomínal frontovou taktiku: šifrovat v jakési Enigmě, neustupovat z pozic a dobýt kýžené tituly. A to bylo snad poprvé a naposledy, co tady v antikvariátu pamatují nějakou frontu. A i když ne tak docela, tak přesto velký historický okamžik!


Zával. V antikvariátu pod Májem jsou všichni v pilné práci. Jedni se přehrabují v knihách, druzí v deskách a personál zapisuje do digitálních knih evidenční čísla. Tady je to jako v knižní manufaktuře. Namísto rachotu strojů šustí stránky a všichni dbají na pitný režim. Občas se sesune regál a někoho to zavalí. Zával, kříčí se pak do všech stran. A než nešťastníka vyprostí, dost toho přečte. Být zavalen knihami není vůbec špatné.


Anakonda. Ta žena má stehna, jimiž by docela určitě svedla vraždit po vzoru anakondy. V krátké sukni sedí rozkročena na soklu pod domem na Národní a upomíná k antickému sousoší Láokoóna. A už jejím směrem, odkudsi od Petřína, kráčí muž s dvěma synky. Nešťastníci. Dějiny se opakují, jen v méně jemnocitné atmosféře. 


Zahrada. Příkopy se proměnily v poutní stezku. Davy proudí k Můstku, kde na obřím plátně v plném proudu hra.  A po cestě se ještě mohou poklonit relikvii uzavřené do skleněné skříně – dresu s číslem 68. Někteří sami odění do řeholního šatu vzali na sebe roli proroků a hlásají příchod Jaromíra. Jiní, zmožení vyčerpávající liturgií piva, usínají. A jiní jim to mají za zlé v této těžké chvíli přesilovky. Cožpak ale apoštolové také neusnuli tam v zahradě? Historie se opakuje. 


Hokej. Ta hra je funkčním substitutem primitivních kultů. Nemůže tomu být jinak: stačí pozorovat plátno dole na Můstku: kolem bílé plochy vybuchují ohně, rychlé pohyby mužů v rituálních šatech připomínají křeč kouzelníka. A pak padne gól a to je povel ke kolektivní extázi: v hledáčku kamery je stařešina s tváří pomazanou barvami, ruce vztahuje k nebi, třese sebou, ústa doširoka rozšklebeny jak rána po střele dum-dum. Bubny vřou, ohně planou a pocity lhou. Woodoo v samé srdci Evropy.  


Odpoledne. Odpoledne nakročilo k bodu zlomu a někde hokejisté snaží se dobýt branku. A jinde policisté pátrají po důkazech kde, kdo, komu. A na elektronických agorách diskutéři svádějí líté boje a v parcích zatím korzují milců voje. Odpoledne nakročilo k bodu zlomu.


17 názorů

nebot i ruiny jsou krasne....

chvilemi vybornej surrealismus...

hokejovka me vsak neba


Lakrov
27. 05. 2015
Dát tip

Zával knihami na mě zapůsobil nejvíc, i když na tramvajovou závrať nebo srovnání žab a andělů si vzpomínám i po dočtení. Tip.


pochutnal jsem si.


Josephina
19. 05. 2015
Dát tip

ty už se s těmi texty fakt mazlíš! a že je jich hojně! začínám tě podezřívat z literárního psavého - jarního - orgasmu ... ;-)


florian
19. 05. 2015
Dát tip

Moudra ani poetické obrazy ve tvých miniaturách mi nevadí, naopak: jsou kořením, které je činí výživnějšími (promiň ten poslední výraz, ale vhodnější mě právě nenapadl :)


tesil boy
19. 05. 2015
Dát tip

Výjimečný tip, škoda jen že to do sebe v závěru nezapadlo (na což jsem trochu čekal), celé to mohlo opsat teritoriálně-okultistický kruh.

*


Movsar
19. 05. 2015
Dát tip

tak jsou to miniatury, původně jsem si tuhle kategorii převzal z sms, kterými jsem vedl soukromou válku proti instrumentalizaci řeči, k níž právě sms přispěla.

jinak s objektivitou je to složité, podle mě pokud jde o texty je těžké o takovém pohledu mluvit. vždy to bude spíše subjektivní.


Movsar
19. 05. 2015
Dát tip

díky za čtení, přátelé.

a2: díky za reflexi, ano, tahle série má dost mudroslovných závěrů.

s.j.b: trapní autoři, to zní docela vtipně, naveď mě k nějakým, rád si počtu. jinak je to právě naopak: i pokud bys na texty hleděl z pouště svých oblíbených starozákonních proroků, pak (a právě proto) bys musel vědět, že i starověká literatura byla ve znamení míšení žánrů a naprosté roztříštěnosti. jen kolik redakcí starého a nového zákona bylo.. doporučuji ti v té souvislosti knihu e.auerbacha mimesis.

 


Markel
19. 05. 2015
Dát tip

já mám ráda poetiku ve všech odstínech, líbilo vše *


Super. Tenhle text jsem si užila, dobrá voba začít ráno jím - prostě umíš.


a2a2a
19. 05. 2015
Dát tip

A nebo také, třeba u prvních dvou, jsou závěry příliš poetické, přitom mají  poezii již v sobě od počátku.


a2a2a
19. 05. 2015
Dát tip

Anděl a Hokej, ty dvě pro mne nejčistši, u některých dalšich mi překážely závěry, působily jako moudra, tedy proti svěžesti okamžiků, majících potenciál ohlédnout se.


Kočkodan
18. 05. 2015
Dát tip
Obzvláste rad jsem se ochomejtal v prodejne starých knih.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru