Sama

Dnes jen těžko přežívám,

dnes jen tak rozjímám.

Květen – lásky čas,

ale já již dávno neslyším tvůj hlas.

Nevím, co počít si mám.

 

Život ubíhá,

řítí se ohromnou rychlostí

a já jen nicotnou bytostí – v něm.

Tak nicotná, tak malá,

snad ztrácím se celá,

celičká.

 

Kdo o mně ví,

kdo mě zná, kdo chápe mě.

Jen pouhé smítko, jen zlomek,

skoro nic.

 

A já sama ve své nicotě,

sedím si v temnotě-

temnější než vlastní stín.

A jen tak rozjímám...

---