Svědectví hříšného J.

… pak uviděl jsem černovlasý dým,
pustiny přes vyschlá koryta,
žízeň, již země uzavřela klín
a kováře žhavého nepokoje
jak z věčné nudy procítá
Tváře neštovic a netečnosti
vozům nebes zhasínají oje

v asfaltu koláži absurdnosti
mobilů a klíčů bez bytů
I ticho, v kreaci na špičkách,
vzdálilo se od vitráží
kde torzo sbírek nezná charitu
a znavená smrt nepřekáží
strachem přetížených vah

Déšť zrezivěl a trpí na astma,
hořká hvězda, zdá se, nedolétla
tak sbírá převrácená tma
poslední klásky na strništi
Ti, co sklidili už nezasejí
manou ledového tříští
z odvrácené strany světla
v skleníku mrtvých orchidejí
*