Na druhé straně

Je po ránu 
první stín tohoto dne 
se rodí z mého těla 
a bezvětří jež nás dělí od světla a tmy 
se stalo slovem kterým marníme čas jeho vyslovením
nebe mi připomíná Brno po dešti 
v jehož zrcadlech se shlíží chrámy i nehybné obličeje domů 
podobné posmrtným maskám tance
než vyschnou v prach minulý 
a holubi odletí pít z jiných ran 
snažím se prohlédnou a tak zavírám oči
chci promluvit a tak mlčím
modlím se abych byl zticha 
a miluji abych se zranil
jen vítr slabý jako dech který sotva pohne šaty 
když rty hledají tvou zem a ruce mé kotví ti v bocích 
se zvedá z kolen 
pomalu jako plamen svíce 
kterou jsi ve své bělosti a vosku
s nímž mi ukazuješ do ticha jež je v nás
a opírá se do víček i do lanoví vlasů  
jen vyplout pod tibetskou vlajkou 
až na druhou stranu pokoje