stránka 17

tisíckrát jsem držela v rukou zlato, převracela jej tak, že přestalo být vzácné...

 

stránka 17

 

na křídlech andělů

popis se na mě nehodí

 

nevadí

 

kde je světlo

co zabilo mou noc?

jdu ve tvých stopách

ztrácím se..

 

pokud ti to nevadí

před bouřkou se nebe

vždy kaboní

a všechny stromy se zdají být

černé

 

nalistuj stránku 17

a založ stínem

 

tak nejistá..

 

 

 

obrázky

 

došla jsem do krajiny

kde stromy jsou vzácné

jako malému princi růže

 

naučila jsem se

držet opratě

pevně v rukou

 

je to bledý obraz

mně

s rozpitými barvami

(snad zrcadlo lže)

 

ahoj, nejsem tu sama

pamatuješ si nás?

 

..a rány dál pálí

jako bych to dělala schvalně

 

nikdy neřeknu

nechci, abys věděl

..snad obrázky napoví

 

 

 

 

 

---