Král je mrtev...

Slunce na zem prudce pálí,

na nebi mraku není,

jen polnice jsou slyšet z dáli,

a vnímáš země chvění.

 

V oceli tvé mladé tělo,

nepohnutě stojí,

jak moc by kapku vody chtělo,

však připraven jsi k boji.

 

A už v dáli vlajky vidíš,

a moře kopí v bitvu zvou,

trochu se před nimi stydíš,

za tu hrstku mužů svou.

 

Avšak když jsi jednou tady,

není pro tě cesty zpět,

ač armáda tvá má vady,

přece tvoří pevnou zeď.

 

Ty jsi vybral místo boje,

ty jsi ten co drží vrch,

to a hrdost – přednost tvoje

jiný by již z pole prch.

 

Tvoji muži jako jeden,

pozvedají zbraně své,

tuhý boj dnes bude sveden,

a to pro slávu země tvé...

 

Slunce k obzoru se chýlí,

den dnes nějak krátký byl,

král se občas také zmýlí,

ne ty- ten druhý zvítězil.

 

Mrtvola tvá leží v prachu,

pod hromadou mužů tvých,

bez života- beze strachu,

je v obětí umrlých.

 

 

Velké občas mocných plány,

když si chtějí něco vzít,

však nejen jim jsou dány rány,

i nám mohou hlavy stít.

 

---