Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Otázka doktora Herforda

29. 06. 2015
10
23
2108
Autor
Zordon

Jeremiah Woods labužnicky přičichl k doutníku, sundal z něj kroužek, odřízl špičku a několikrát vtáhl plamen rozžaté zápalky, tak že konec doutníku už stejnoměrně žhnul. Pak se opřel do křesla, zhluboka potáhl a se zavřenýma očima pomalu zálibně vyfoukl obláček dýmu. Doktor Herford jej při tom pozoroval a snažil se Woodse napodobit, aby snad něco nezkazil. Tak drahý doutník, jako mu nyní nabídl pan Woods, ještě neměl v rukou. Ale ani Jeremiah Woods nebyl z těch, kteří by si luxusního zboží dopřávali příliš často. I když to byl bohatý muž, žil prý dost skromně až asketicky.

Dnes ale pan Woods slavil. Jeho syn úspěšně zakončil třetí rok studia medicíny na Universitě Johna Hopkinse. A to něco znamenalo. Doktor Herford byl hrdý, že může učit právě zde. Na škole, kterou Flexnerova zpráva vynesla téměř do nebe jako vzor moderní výuky medicíny. Ještě víc mu lichotilo, že lidé jako Woods si jejich školu záměrně vybírali pro její dobrou pověst. Této pověsti bylo třeba dostát, proto si doktor Herford dělal o mladého Woodse trochu starosti. Ne, že by se špatně učil, to ne. Bylo vidět, že si váží možnosti studovat. Ale jeho zájmy se občas ubíraly zvláštním směrem. A navíc při tom nebyl sám. Doktor Herford tu dnes seděl jako vážený host pana Jeremiaha Woodse a jazyk ho svrběl dlouho zadržovanou otázkou.

„Už dávno jsem se vás chtěl zeptat, pane Woodsi,“ promluvil zvolna skrz pomalu stoupající kouř.

„Na co, pane doktore?“

„Že se váš syn jmenuje Ebenezer? Pokud vím, tak ve vaší rodině nebyl nikdo toho jména.“

„To vám je, pane doktore, dost zvláštní historka,“ povídá Woods s podobným labužnickým úsměvem, s jakým si zapaloval prvotřídní doutník. Doktoru Herfordovi bylo tedy jasné, že to bude skutečně vzácná historka.

„Můžu se na vás, doktore, spolehnout, že to nebudete nikde dávat k dobru? Ne, že by šlo o okolnosti nějak pikantní, ale lidská závist nezná mezí, zvláště pokud jde o peníze.“

„Jsem lékař. Já musím být zvyklý mlčet. Nemusíte mít strach.“

Jeremiah Woods se opřel v křesle, pohled upřel někam do kouřového neurčita a začal vyprávět:

 „Když v roce 1897 našel Jim Skookum na Klondiku zlato, já měl tam u nás v Alabamě jiný starosti. Víc než drahý kamení mě trápilo, jak získat srdce Mary-Anne Bakerový.“

Doktork Herford znal paní Mary-Anne Woodsovou. I po těch letech to byla neobyčejně atraktivní dáma.

„Mary-Anne nebyla jen tak nějaká holka, abyste mi rozuměl, doktore.“

„O tom nepochybuji. Vždyť s vaší paní jsem měl tu čest.“

„Nejde o to, že byla nejhezčí široko daleko a na tanec s ní se stály fronty, ale Bakerovi to byla jižanská honorace, jestli víte, co tím myslím. Starej Baker, dej mu Pán Bůh věčněj klid, bojoval pod generálem Lee. Někdo, jako můj táta byl pro něj jen přivandrovalec, yankee. A navíc docela chudej yankee, protože otcův obchod s limonádama, to pro šlechtu jako byli Bakerovi nebylo nic. Kdo neměl půdu, nic neznamenal.

Takže když se mi podařilo získat srdce Mary-Anne, pochopil jsem, že k její ruce bude cesta ještě obtížnější. ‚Přijď, až něco vyděláš‘, tak mi to tenkrát Baker řekl.

Já neodjel na Klondike ze zlatý horečky. Já tam utek‘ z nešťastný lásky. Řek jsem si zbohatnout nebo umřít. Hlavně utéct pryč od toho ponížení. To víte, horká jižanská hlava. Ale když vám na mě šáhnul Chilkoot svou ledovou tlapou a já tam málem zůstal, došlo mi, jak zatraceně moc chci žít.

Byl jsem zelenáč, jakejch byl tenkrát plnej Dawson. Zlatonosný claimy byly už zabraný. Nebylo kde rýžovat. Zbejvalo jen se potloukat a doufat, že třeba někdo kápne na novou Bonanzu a já třeba nebudu daleko vod toho. Kdo ví, jak by to se mnou bejvalo dopadlo, kdybych nepotkal starýho Ebenezera. Nabídl mi práci na svým dílci. Von vám byl už starej a zdraví mu moc nesloužilo. Říkali, že je to starej blázen a že prej s ním nikdo dlouho nevydrží. Prej za poslední dva roky, co začal bejt chabrus, tak od něj utekli už čtyři takový zelenáči. Kdo by prej vydržel to jeho věčný naříkání.

Nedal jsem na lidi a nebylo čeho litovat. Na zdraví si Eben občas postěžoval, ne že ne. Hlavně večer, to chodil sem a tam a nadával, že si ani sednout nemůže, jestli mi rozumíte, doktore, co mám na mysli.“

Doktor Herford významně přikývl.

„Ale jinak byl Eben veselej chlapík. Hodně mě toho naučil. On znal sever jak svý boty. A ty znal dobře protože v nich prochodil celej kraj. Ten hledal zlato snad ještě s Hendersonem. No, ale pojďme k věci. To jsme si jednou takhle večer s Ebenem povídali a von, že prej proč jsem na Sever přijel. Ta já mu vyklopil všechno o Mary-Anne, tatíkově obchodu s limonádou a Bakerovi, kterej hlídal svou dceru pro někoho víc nóbl. A von chvíli mlčel a pak povídá: "Já jsem taky přišel na Aljašku kvůli holce, jenže než se mi podařilo z týhle zmrzlý země dostat pár uncí zlata, byla už holka pod čepcem a čekala děcko. Neměl jsem se kam vrátit. Zůstal jsem tady. Postupně se mi tenhle mrazivej kout dostal tak pod kůži, že už bych jinde asi ani nebyl šťastnej. Ale ty by sis měl pospíšit domů.

Pak vám, doktore, sáhl do almary a nevím odkud vytáhl tři měšce plný zlata. Co vám budu povídat, koukal jsem na to jako ve snu. ‚Vem si to‘, povídá. ‚Mě už to na nic není. Tak si to vem a mazej domů dřív, než tu tvou krasavici provdají za nějakýho právníka.‘

Nemoh' jsem uvěřit, že ten dědek celou dobu schovával v truhle takovej poklad a nedokázal jsem si to od něj jen tak vzít. Ale on povídá: ‚Abys to neměl zadarmo, tak mi slib, že po mně pojmenuješ prvního syna a za mý zlato ho dáš študovat medicínu. Tu nejlepší školu mu vyber. Třeba vymyslí něco proti tý mý zatracený nemoci. Starýho Ebenezera pak tady v ledovým hrobě bude hřát pomyšlení na to, že tu po něm něco zůstalo.‘

Tak takhle to bylo, doktore, dál už to asi znáte. Oženil jsem se, koupil jsem v Mobile továrnu na konzervy, pak další v Bayou a za chvíli jsem měl podniky po celým východním pobřeží. To je můj příběh, doufám, že jsem vás moc nenudil.“

„Kdepak, pane Woodsi.“

„Alespoň tedy víte, proč má můj syn tak zvláštní jméno.“

„To ano a také vím, proč krom vašeho syna jsou ještě dva Ebenezerové ve čtvrtéma a dva ve druhém ročníku. A taky vím, proč se všichni zajímají o tu samou nemoc.“

„Ten starej lišák,“ ulevil si Jeremiah Woods.

„No, a hlavně jsem se konečně dozvěděl, proč té nemoci říkají zlatá žíla.“


23 názorů

Kolobajda
10. 07. 2015
Dát tip

Dobrá pointa nad zlato. Vyprávěný příběh mírně pohádkový, tedy dost nereálný. Přesto věřím, že takoví "hodní blázni" existují. Nebo spíše... EXISTOVALI.          Tip **


StvN
08. 07. 2015
Dát tip

Víceméně viz pomerančová.

Kdybys měl opravdu zájem o konstruktivní řekněme připomínku, napsal bys to konkrétně. Ani vlastně nevím, proč je takový problém napsat hele stvne, vadí mi, že jsi posunul datum, že ignoruješ Lakrov, že hlasuješ, že publikuješ, whatever.


Nic jsi mi vysvětlovat nemusel, stačilo by prosté ano nebo ne - a to jsem si také z tvé odpovědi vybrala  (i organizátoři PM předpokládám, takže tě nenominují) - odkaz jsem  popravdě jen rozklikla a když jsem zjistila, že je rok a půl starý, nechala jsem ho být... nevím o co šlo a prohrabávat se tou hromadou komentářů, abych zjistila, co konkrétně se tě dotklo, promiň, nebudu.

Nicméně oceňuji snahu o zdvořilost a ujišťuji tě, že si odmítnutí účasti neberu osobně - hezké letní dny přeju a ať ti to dál takhle píše! :-)  


Zordon
07. 07. 2015
Dát tip

Co mám na mysli, jsem napsal jasně a dal jsem i odkaz na konkrétní kolo soutěžě (to že sis to nepřečetl je tvůj problém).

Pomerančové jsem své odmítnutí krátce vysvětlil, protože to považuji za slušné.

Tvůj názor mě popravdě moc nezajímá, nedával jsem ti avízo, ani jsem tě neprosil o komentář. To že ses tu vyjádřil je tvá věc a já to respektuju. Byl bych ale rád, kdyby se nadále PM pod mými díly neřešila. Nemám rád tyhle žabomyší války a nechci do nich být vtahován.


StvN
07. 07. 2015
Dát tip

Můžeš mi napsat konkrétně o co jde, protože takhle si můžeš říkat, co chceš a nikdy se nebudeme moci shodnout, protože nebudeme mluvit o stejné věci. Nejsem si vědom, že bych měnil pravidla. Jestli jde o Lakrov, tak jsem svůj postoj vysvětlil. Pokud jde o tebe, tak se samozřejmě obajovat nemusíš, můžeš to nechat vyřčeno do vzduchu, já jsem k tomu napsal reakci a tím je to v klidu. Nicméně trvám na tom, že sis události vyložil mylně a že lživě tvrdíš, že jsem změnil pravidla. Soutěž má jasná pravidla a většina lidí s tím problém nemá. Já nikoho nenutím, aby se PM účastnil nebo aby ji respektoval či měl dokonce rád, ale na druhou stranu když už jsi měl potřebu svoji křivdu ventilovat, protože jsi mohl prostě jen odmíntou a nemusel jsi nic zdůvodňovat, tak soudím, že to není jen tak a možná tě zajímá, co si o tom myslím i já.


Zordon
07. 07. 2015
Dát tip

Stývne, tady nešlo o posun termínu hlasování. Možná by sis prvně mohl zjistit, o co se jednalo, než mě nařkneš ze lži a hlouposti.

Myslím si, že změnit pravidla probíhající soutěže je samo o sobě nefér. Změnit je, když se soutěže sám účastním, je trapné. No, a pokud mi tato změna pravidel přihraje vítězství, kterého bych beze změny pravidel nedosáhl, pak už je to směšné.

Píšeš „soutěž je beztak moje, takže to prostě neobhájíš“, já ale nic obhajovat nemusím. Ten, kdo se tu obhajuje, jsi momentálně ty.  Pouze jsem řekl, že soutěže PM se  nechci účastnit, tak mě z toho vynech a dej mi pokoj. Já se budu nadále účastnit soutěží, které mají jasná pravidla.


Lakrov
07. 07. 2015
Dát tip

Hezký, mírně neskutečný a lidsky pojatý příběh s pěknou pointou. Dobře se to čte, téměř bez výhrad. (Snad jen ...tak že konec... v úvodním odstavci.) Tip.


StvN
07. 07. 2015
Dát tip

Zordone, jestli ti jde o výhru, tak chápu, že svět nahlížíš touto optikou. Nicméně nemáš pravdu ve svém závěru, protože naše pohnutky jsou jiné než to, co jsi vyvodil. Jak se říká pro hloupého každý hloupý. Píšu to jenom pro ujasnění, protože proti lži by se člověk měl alespoň ozvat.

My pravidla neměníme, jen to děláme tak, abychom to zvládali, takže termíny pro ukončení nominací nebo hlasování nejsou závazné, ale spíše orientační, protože lidem musíš dát termín, aby se k němu mohli upnout, ale nemusíš si kvůli tomu trhat žíly, to je úplná blbost. Důležitější než dodržet termín je umožnit lidem číst a hlasovat, protože někdo potřebuje více času a také naše vlastní časová vytíženost někdy vede k tomu, že se termín posune. Tady jsou priority postavené jasně a většina stálých účastníků to ví. Proto když někdo napíše, že potřebuje ještě den dva, aby stihl hlasovat, tak to protáhneme a není co řešit. Tvá dedukce, že se pravidla změnila tak, aby vyhrál někdo konkrétní možná davají smysl ve tvém světě, ale už ne tak v mém. Nedává to ani základní logiku, protože není co vyhrát a soutěž je beztak moje, takže to prostě neobhájíš.


Zordon, ok, beru na vědomí, že jsi proti.


Zordon
05. 07. 2015
Dát tip

@Pomerančová, díky za přečtení. Jsem moc rád, že tě povídka pobavila.

Do povídky měsíce, raději ne. Naposled, když jsem se účastnil (viz odkaz), tak si pořadatel změnil pravidla tak, aby vyhrál. Ne, že bych se urazil, ale myslím, že je věc principu, aby soutěž měla jasná pravidla.http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=440070


Pěkné čtení, dobře napsáno a pobavilo - souhlasil bys s nominací do povídky měsíce?


Zordon
01. 07. 2015
Dát tip

Květoni, díky. Jsem rád, že ses pobavil.


Zordone, starý brachu, to mě rozsekalo na krupici. Skvěle vystavěná povídka s uvěřitelnými reáliemi a bravurní pointou.


Zordon
30. 06. 2015
Dát tip

Díky všem za přečtení a Proseckému za důkladnou analýzu.

Jen na vysvětlenou, Woods byl yankee po otci, to tam musím nějak dopsat a drahý kamení je taková reminiscence písničky skupiny Pacific.


Alissa
30. 06. 2015
Dát tip

Pointa nad zlato :-)


Prosecký
30. 06. 2015
Dát tip

Není to špatné. Tip.

V prvním odstavci na konci zbytečné "prý".

Odstavec "Já neodjel na Klondike: před ní uvádí,že je yankee, ale  tomto odstavcu má horkou jižnskou hlavu?

Nejel hledat drahé kamení, ale drah kov. 

Kyž doktor říká, že nikdo jménem Ebenezer ve Wodosově rodině není, musí ji dobře znát, proto to zbytečné prý v prvním odstavci.

Doktro také už ví o dalších dvou Ebenezerech, ale přd čtenářem to, jen kvůli pointě zamlčí.

Čtyři měšce zase nebylo tak moc (celkem 50 uncí?), kolik půdy by si za to koupil? A továrnu? No snad ano.


florian
30. 06. 2015
Dát tip

:) Vtipné, dobře vymyšleno v souvislostech; rád jsem si přečetl.


lahůdka...


Diana
29. 06. 2015
Dát tip

Velmi hezky a čtivě napsáno. Vtipná a nečekaná pointa. Moc se mi povídka líbila ****


Danny
29. 06. 2015
Dát tip
dobře vyprávěno, pointa taky zaujala. rozhodně na Tip, pobavil jsem se.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru