Romantika v lesním šeru

Romantika v lesním šeru

Počkám si na houbařku s košíkem. 
Rozpářu ji legíny zavíracím nožíkem. 
Rozřezám to její stahovací prádlo. 
Hýkam, funím - bože to je žrádlo! 

Z cáru látky pevná pouta tvořím. 
Chlípným vzrušením už celý hořím. 
Pevně ji ruce i nohy ke stromu vážu. 
Ani na chvilku žádnou slabost neukážu. 

Ona bez podprsenky - už vidím její prsy. 
Ona bez kalhotek - v klíně chloupků trsy. 
Ona bez důstojnosti - v tváří celá bledá. 
Ona bez naděje - marně síly na obranu hledá. 

Kochám se nepříčetnou krásou téhle situace. 
Působí to celé jako umělecká instalace. 
Ne, není to umění, není to zatím krása. 
Protože, ta její bílá kůže mě přímo drásá. 

Červenou propiskou ji na záda verše čmárám. 
Svou múzu, své démony o inspiraci žádám. 
Píšu ji na záda veršíky o krásné lásce dvou. 
Třeba když dva milenci spolu na houby jdou. 

(Nechtěla by některá zdejší uživatelka se mnou vyrazit na houby?)