Rodičky a Antonín

Bohorodičky to nebudou, rodičky ale jistě. Ty dvě prdelaté holky z vedlejší deky, průsvitné na plnotučné mléko a tvaroh, vyjadřují naději. Muž, co kolem nich prochází, si snad připadá jak sám svatý Antonín, přímluvce života. Tváří se skutečně přejícně, jenže jejich zájem nebudí.

Unavený andílek a tajemný muž

Holka s drobnými plavečkami a křídly vtetovanými  do zad nepřilétla, prostě jen přišla. Poněkud unavený andílek. Nejspíš ji zmohla sobotní noc. A o kus dál muž s rukou položenou v rozkroku, rytmicky jí hýbá. Aby zůstal mnohoznačný, skrývá ji pod ručníkem.

Ptáčci pana Oty

Dvě mladé Rusky si něžně štěbetají, jako ptáčci z obrázku Oty Janečka. Jedna si lehce sahá pod horní díl plavek a sděluje kamarádce něco o implantátech. Vysvětluje to pomalu a zřetelně, s důrazem na každou slabiku, jako když paní učitelka ze stupínku mluví k prvňáčkům. A já dávám dobrý pozor.

Zvoník a Matka Boží

Prošly tudy dvě mladinké dívky, držely se za ruce, jako zjevení míru na všech bojištích světa. A nedaleko sebe leží dvě mladé ženy. Jedna bruneta, druhá světlá, prsaté a s ohromnými zadnicemi vypadají jako z Kupkova obrazu Radosti života, jen hýkající poníci jim chybí. Ne tak docela - poník ve mně hýká. Zvlášť když světlá jde od sprchy, s každým krokem se otřese země a její prsa rozhoupou jak zvony od Matky Boží. Být tak na chvíli zvoníkem.