Holky z pexesa

Japonečky

Uprostřed výhně Budějovické, dmýchané kouřem výfuků, fotily se Japonečky. Tři dospělé ženy a holčička. Jejich dědové mohli podobnou výheň strojit zajatcům, v kotlích s olejem. A ony se za ty nepěknosti přišly omluvit. Uklánějí se a usmívají, jen tak zlehka, jako když padá list sakury, chytají se za ruce v dávném znamení míru. Vše snímají fotoaparátem jao velký historický okamžik.

Pražská Pahura

Na Budějovické nastoupila do autobusu gauguinovská dívenka, krásná jako západ slunce nad Tahiti. Snědá a drobná, přesto kypící exotickým mlékem. Přesně kvůli takové opustil malíř ženu a pět dětí; jmenovala se Pahura a měla čtrnáct, když si ji bral za ženu. Povídám to řidiči a on chce vystoupit hned na Dolnokrčské za ní. Nikdo se nemůže zlobit.

Zrcadlovka

Cestičkou k domovu šla dívenka oděná jen do kvítků svého těla a letních šatů. Zrcadlovka pověšená přes porcelánové ramínko ji pleskala do zadku krok co krok. Na hlavě slamáček a pod ním prázdninové plány. A jak šla, vlasy se jí míhaly jak větrem zmítané van Goghovy lány. Stejně jsem byl hypnotizován jen tím pohybem zrcadlovky.

Holky z pexesa

V ulici zhasly lampy, přízemní okna žhnou do tmy jako oči šelmy. A za nimi kdosi hraje pexeso. Obrázky jsou nahé, vydýchaný vzduch je cítit likérem. Je v něm kokos, vůně dálek, tichomořských ostrovů. Tam někde se teď ostré slunce odráží od písku pláží, po kterých chodí holky z pexesa. Tak ještě hlt.