Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rodina

06. 09. 2015
12
25
2889
Autor
Movsar

Rodina

„Chci dítě,“ vykřikla Judita a plácla se dlaní do břicha. „Chci dítě,“ vykulila oči na Pastora. Ten pohled s ním div nezacloumal. Vulgárnost Juditina gesta a slov ho ale přikovala k situaci. Čekal, co bude dál. Judita už nepokračovala, vysílená váhou vyznaného přání.

Na Prahu, která byla dvojici domovem, padal soumrak; krátký, pozdně letní. Nábřežím ještě procházely postavy anonymních chodců, ale vzduchem už šla stopa konců. Pastor na tu stopu myslel, dal by se za ní jako pes, jako pes Boží. Za jiných okolností by Juditě svou touhu svěřil, vyzpovídal by se z ní, jenže stále v její tváři četl stopy vyčerpání; usoudil, že hovořit o koncích, byť jen abstraktních, letících atmosférou, by nemělo smysl. Dál šli mlčky.

Přešli řeku a starou ulici až ke skleněnému domu na Andělu. Západ je stahoval svou magií daleko ke Košířům, jenže vědomí povinností dotíralo tak dlouho, až dosáhlo změny kurzu: obrátili se a šli k nádraží. Smíchovské nádraží bylo prvním a posledním společným bodem v topografii jejich životů: z Luk i z Barrandova to k němu bylo stejně daleko; tam se cesty dvou lidí počínaly, křížily a končily; nádraží jim bylo rajskou zahradou, místem prvních lidí.

Jako obvykle před rozloučením strávili pár chvil v nádražní hale. Nahlédli do dávno zavřeného stánku se starými knihami, pod ohromnými lustry prošli až k výčepu. Zakouřený prostor byl i tentokrát obsazený, někdo postával, jiný hleděl k televizi visící u stropu, výčepní v klasickém černobílém oděvu byl jako sudí na hřišti beznaděje. U jednoho stolu seděl mladý muž v plísňové džínovině, hitu pozdních osmdesátých let, s dvěma dětmi. Děti fascinovaně hleděly do digitální obrazovky, zatímco muž hleděl fascinovaně do pivní pěny. Nejspíš mu končí soudem stanovený styk a chystá se děti odvézt do Berouna nebo někam tam za matkou, neboť vlaky odsud vyjíždějí tím směrem, napadlo Pastora. Za chvíli je vezme, posadí se s nimi na půl hodiny do vlaku, možná bude pozorovat krajinu a děti ještě stihnou odehrát další kolo digitální hry. Pak zazvoní u dveří, formálně se s ženou pozdraví a před cestou zpátky si sedne na jedno do nádražní restaurace. Hlavou mu potáhnou vzpomínky, pak zmizí jak cigaretový kouř, ale ten pach ještě dobrou chvíli zůstane.

Judita naléhala dát si alespoň nyní v nádražní pivnici kofolu; dobře věděla, že si ji tam nikdy nedají. Pastor chtěl být už pryč z toho stísněného místa, jako pokaždé, vzal Juditu za ruku a táhl ji ven. Ven – zpátky do nádražní haly. Opět se kolem nich rozevřel prostor katedrály modernosti, sídliště cestujících. Mohli vprostřed toho domu zasvěceného cestám přemýšlet, o tísni pivnic, otcovství džínového muže nebo o čemkoli. Namísto toho se vydali k podzemce, bylo pozdě.

Pastor doprovázel Juditu domů. Na sídlišti seděly tři ožralé ženské. Bosý chlapec jim nesl tašku s pivy. A ony se mu chechtaly jak nejlepšímu vtipu. Sem tam zasyčely oplzlost a bylo to docela podobné zvuku otevírané flašky. Kolikáté asi už. Když kolem nich Pastor šel později, jednu z nich právě škrtil opilec, co tam prve nebyl. V jeho oteklé tváři šlo rozpoznat rysy bosého chlapce. Patrně rodina. 


25 názorů

Tetřev
19. 10. 2015
Dát tip

Atmosféra povídky je dost ponurá a zobrazení rodiny skličující, ale text mě text bavil a oslovil. Líbil se mi autorův obrazný jazyk, vadilo mi, že v popisu rodinných vztahů (otec u piva, děti u digitální hry, vulgární matky) sklouzl ke generalizaci. Celkově tip.


Gerty2
13. 10. 2015
Dát tip

Nemám tušení, o čem by to mohlo být. Vnímám to jen jako fragment mnohem delšího příběhu. Napsané to je ale velmi hezky, dobře jsem si představil ty popisované scény.


Oldjerry
11. 10. 2015
Dát tip

Prosecký: do sáčku! já ti a nikomu nic nevyčítám... jen konstatuji (:-D


Prosecký
11. 10. 2015
Dát tip

Oldjerry: Máš jistě pravdu, že primitivnější a plodnější obyvatelstvo nahradí původní obyvatelstvo. To už se tady ale stalo několikrát:

- původní lid popelnicových polí byl nahrazen lidem zvoncových pohárů,

- původní Keltové byi nahrazeni Germány. Původní Germáni byli nahrazeni Slovany a v po roce 1945 Romy.

Takže si nemáme co vyčítat.


Oldjerry
10. 10. 2015
Dát tip

Z pohledu katastrofálně nízké natality v Česku by taková díla měla být zakázána. Štěstí je, že na ženu toužící po dítěti je antikoncepční účinek  povídky, jinak dobře napsané, nedostatečný. Nakonec  se to nabízí, neboť to je popsaný pohled muže, kterému jde jen a jen o ejakulaci bez následků. Zdůvodní to třeba tím, že nenarozené dítě se zcela jistě nestane obětí pedofilů...

Málo dětí... To je to, co způsobí, že primitivnější lidé nahradí původní obyvatelstvo a nakonec ovládnou nejen Česko...


Movsar
08. 10. 2015
Dát tip

tak jsem rád, že jsem ti, fruhlingu, padl do noty. ten hoch ze závěru, ten tam v podvečerních stodůlkách skutečně byl. za pár let by mohl být pomocníkem kata; představoval bych si ho jako pomocníka z kieslowského krátkého filmu o zabíjení, toho mladíkea z jedné z nejbizarnějších scén v dějinách kinematografie. jenže to bys evše muselo odehrát o pár desítek let dříve. pomocník kata z něj už nebude.

díky za čtení a zprávu.


Fruhling
07. 10. 2015
Dát tip

Hele, původně jsem chtěl rýpnout, že formálně to v delším úseku ztrácí náboj, ale... o tom to vlastně je. Atmosféra působí silně.

Jméno Pastor je pro text klíčové, podtrhává moralizující rovinu i s trochou upřímného pokrytectví (toto není urážka), která je podobným kázaním vlastní. StvN to bvypichuje dobře, ale je třeba říct že pastoři na toto mají právo až skoro povinnost. Za mě tip.


Movsar
04. 10. 2015
Dát tip

tak aplikovat kategorii rozumění na literaturu je poněkud zvláštní. ve vědě ano, ale v literatuře? tady platí názory a k těm se hlásím.

pointa. pokud je dolovaná a k tomu horká, tak to není tak špatné. text jako ponor. to je dobré!


StvN
04. 10. 2015
Dát tip

Začíná to dobře, ale pak jsi odbočil úplně jinam, takže je vlastně úvodní odstavec zbytečný. Popis je popis. Opět tvá kritika věcí který nerzumíš, protože je nežiješ a horko těžko vydolovaná pointa.


K3
01. 10. 2015
Dát tip

Každý výraz se dá nahradit méně nápadně, aby splýval s textem. A někde bych výrazy přímo ubral. Např.: už jenom:...hleděl do pivní pěny... nebo: ... jako sudí na hřišti. Pro mě by to tak bylo lepší. Některá ta slova, jakoby vyčnívala. /zbytečně/.

Ale to je můj subjekt. názor. Takže to je věc názoru...


Movsar
01. 10. 2015
Dát tip

taky díky za názor, k3. taky si  ztoho beru, jako z každé rozumné kritiky. jen abych nemátl: ta ornamentálnost je záměrná, na tak malý formát by mi přišlo psát úsporným jazykem a bez básnivých spojení asi žinantní. ale možná tam je ornamentů opravud trochu zuviel. psi boží jsou v tom nevinně, měl jsem na mysli dominikány. a ten konec, ano, to je otázka. s tím mívám problém, kam až to nechat dojít s vysvětlením. asi se někdy přiliš obávám o pochopení. tady na pismaku zbytečně, tady jsou čtenáři důvtipní, ale co kdyby, tak snad ta drobná věta to tak úplně nepokazila. díky.  


K3
01. 10. 2015
Dát tip

Ze začátku mě to velmi zaujalo. Ale... Myslím si, že je tam příliš mnoho básnických přirovnání. Nemůžu si pomoct, ale mě ruší. Působí až strojeně, rádobyzaujatě. Promiň, ale jiný výraz mě nenapadl, snad mi rozumíš.

Jenom namátkou: jako sudí na hřišti beznaděje-hleděl fascinovaně do pivní pěny-vzduchem už šla stopa konců-jako pes boží-zmizí jak cigaretový kouř-sídliště cestujících-patrně rodina. Tahle poslední věta už tam určitě neměla být. To přece musí každého napadnout samo.

Moc jsem Tě asi nepotěšil, ale z toho si nic nedělej.


Movsar
01. 10. 2015
Dát tip

no právě, mně se podařilo tu funkci nějak zasatvit a nemůžu to oživit. digitální úmrtí, jakkoli to zní neuvěřitelně.  


Janina6
01. 10. 2015
Dát tip

Jo, znám to. Mě na moje překlepy naštěstí upozorňuje Word :-)


Movsar
01. 10. 2015
Dát tip

Díky, Janino. Jsem rád za postřehy, jsou cenné, protože řemeslo se musí pilovat pořád. Máš pravdu s těmi zájmeny, to je vlastně takový germanismus v češtině. kdosi ostatně trefně řekl, že čeština je němčina přeložená do češtiny. Ano, díky i za upozornění na ten kouř, tady mysl sklouzla ke klišé, jakoby ujela tím směrem; napadá mě tak, že klišé je jako magnet nebo klamný svůdce. A za překlepy, já totiž, a to sai taky znáš, strašně nerad to pak po sobě čtu, už na to nikdy nemám chuť ani nervy. Díky i za nominaci, to mě hodně potěšilo.  


Janina6
01. 10. 2015
Dát tip

Obvykle mi tvé miniatury připadnou až příliš kratičké, ale tady ses rozepsal trochu víc a je to hodně zajímavé čtení. Povídka má opravdu působivou atmosféru. Líbí se mi i některé metafory, třeba „vzduchem šla stopa konců“ nebo „byl jako sudí na hřišti beznaděje“. Naopak přirovnání „(vzpomínky) zmizí jak cigaretový kouř“ mi připadá už poměrně klišovité. Asi by stálo za to opravit překlepy (skleněnmu, osmdeátých, zpátkly), asi bych na tvém místě zvážila i opakování místy nadbytečného přívlastku „nádražní“. Ukazovacími výrazy je malinko přehuštěno ve větách „do Berouna nebo někam tam za matkou, neboť vlaky odsud vyjíždějí tím směrem“. A ještě bych nahradila „šlo rozpoznat“ nějakým elegantnějším výrazem, třeba dalo se nebo bylo možné. Ale to jsou už jen takové drobnůstky.

Můžu tvůj text nominovat do Povídky měsíce?


pampelin
29. 09. 2015
Dát tip

*


Lakrov
23. 09. 2015
Dát tip

Dost naturalistický pohled na instituci jménem rodina. A když po dočtení odhlédnu na začátek, kdo je autorem, tušení neklame. Jen ta délka a nezvyklá celistvost mě uváděla v pochyby. Tip.


Kandelabr
09. 09. 2015
Dát tip

dobrá momentka. Škobrtnul jsem jen u : vzduchem už šla stopa konců. Jinak dobré, atmosférické i v takto malé črtě. tip


Josephina
07. 09. 2015
Dát tip

Nic tak smutného jsem už dlouho nečetla ...


Movsar
07. 09. 2015
Dát tip

díky aleši. je to povzbuzení a naděje, že je ještě pro koho psát.


i na větší plátno než obvykle dokážeš mistrovské obrazy...


Movsar
06. 09. 2015
Dát tip

díky, kočkodane. jsem rád, že mé texty vždy pozorně přečetš a zanecháš po sobě stopu. shelock by řekl: watsone, modus operandi je jasný: vtip.  


Kočkodan
06. 09. 2015
Dát tip
Já osobně bych se dost divil, kdyby tě za tuhle povídku chtěl nějaký čtenář škrtit.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru