Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

#zmizet

07. 09. 2015
2
3
1132
Autor
nascheanou

Seděla na koberci plném prachu. Svedilo ji celé tělo. Začalo to na patě. Jemně se na ní šimrala, ničemu ale nepomohla, svědění se rychle šířilo po ce

 

 

 

 

 

 

 

 

Seděla na koberci plném prachu. Svědilo ji celé tělo. Začalo to na patě. Jemně se na ní šimrala, ničemu ale nepomohla, svědění se rychle šířilo po celém těle. Postupovalo k holením, lýtkům, do podkolenních jamek, které se ji přes den zpotily. Stehna měla v jednom ohni, skvrny pupenců zbarvily její jinak bílou kůži na rudo. Břicho, hrudník, krk, ruce, záda, dokonce ji svrběla i pokožka na hlavě. Nevydržela to a svými krátkými, za to ostrými nehty škrábala, intenzivně, do hloubky a hlasitě.
Ten zvuk škrábání jí připomněl červotoče, který se snaží prokousávat tunýlky skrz jejich skříň na chalupě. Svíjela se na zemi, lehla si a zkroutila tělo do nepřirozeného tvaru. Kousky kůže se jí pomalu začaly po malých vrstvičkách sloupávat. Padaly z ní malé šupinky, které vířily ve vzduchu, chvíli poletovaly, klesly k zemi, na koberci se smísily s prachem. Kusy jejího já se odlamovaly, drolily a ona se ničila dál. Svědění nabíralo na intenzitě, škrábání už byla jakási křeč, pohyby zautomatizovala, drbala se a drbala. Postupně jí mizely části těla. Zbyla z ní jen kupka suchých šupin, které vítr odvanul z otevřeného okna.

 

 

 

 

 

 

 

 

lém těle. Postupovalo k holením, lýtkům, do podkolenních jamek, které se jí přes den zpotily. Stehna měla v jednom ohni, skvrny pupenců zbarvily její jinak bílou kůži narudo. Břicho, hrudník, krk, ruce, záda, dokonce ji svrběla i pokožka na hlavě. Nevydržela to a svými krátk

 

Ten zvuk škrabání jí připomněl červotoče, který se snaží prokousávat tunýlky skrz jejich skříň na chalupě. Svíjela se na zemi, lehla si a zkroutila tělo do nepřirozeného tvaru.  Kousky kůže se jí pomalu začaly po malých vrstvičkách sloupávat. Padaly z ní malé šupinky, které vířily ve vzduchu, chvíli poletovaly, klesly k zemi, na koberci se smísily s prachem. Kusy jejího já se odlamovaly, drolily a ona se ničila dál. Svědění nabíralo na intenzitě, škrábáni už byla jakási křeč, pohyby zautomatizovala, drbala se a drbala. Postupně jí mizely části těla. Ztrácela se v prachu. Zbyla z ní jen vrstva suchých šupin, které vítr odvanul z otevřeného okna.


3 názory

Lakrov
06. 10. 2015
Dát tip

Napsaný je ten krátký textík docela působivě, ale co jím mělo být vyjádřeno, mi uniká. Připadá mi, jako by to byl spíš jen jakýsi pokus o slovní ilustraci nebo součást většího díla.


Josephina
08. 09. 2015
Dát tip

To je  ale pěknej horor! 


gabi
07. 09. 2015
Dát tip

nieže by sa mi páčila táto predstava, ale rozhodne ma zaujala *


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru