Nepovedená

Nic moc....

Jedenáctého večer, dvanáctého ráno,
babího mlhavého léta,,
asi není nám oběma dáno,
chyběla snad jediná věta…………..

Příběh tento je spíše prozaickou baladou,
beze jména Vaší duše,
pohlcen zcela melancholickou náladou,
strofa má zní příliš hluše……

Určitě neměl jsem zpochybňovat náklonnost k Vám,
souzvučné tančící bytosti,
nejprůsvitnější co dýchám a znám,
s pocitem smíšené radosti………….

Tento příběh byl velice prostý,
měl jsem Vás rád,
při prvním dotyku prstů, sám s mosty….
chtěl jsem říci snad.

Večer omámený něhou duší,
měli jsme se vzít,
zůstali jsme necitelně hluší,
v touze a hladu žít…..

Nebylas vůbec jedna z tisíce,
ne krásou, ale rozumem,
zaujala jsi mne velice…

Je ráno a jsem sám, mírně opilý,
odešla jsi s bezvýznamným člověkem,
pakliže zůstala by jsi ještě na chvíli,
zahrnul bych Tě polibky a nevděkem…

Původně nechtěl jsem tu báseň psát,
protože nedaří se mě rým,
jenže já pochopil, že mám Tě rád,
než rozpustila jsi se jako dým………..

Hnědýma očima plnýma jasu,
rty a řasami zračíce krásu,
hladilas něhu mého hlasu,
chtíc o to více pochopit…..

Jsem sám a poslouchám tiše,
písně našeho téměř mládí,
nahrávek o půl tónu výše,
vzpomínek jenž mne hladí….


Nemám rád slovo miluji,
jenže k Tobě se hodí,
dnes pošetile se raduji,
láska nejenom chodí……….

Opravdu neznám Tvé jméno,
Danielo, Šárko, Ženo,
a budu je chtít znát,
protože mám Tě rád……

Hned zítra, či raději dnes,
začnu Tě hledat, těžce věz,
ani však tohle město,
není nepropustné těsto….

A já Tě najdu,
třeba jen pro případ krajní nouze,
pak půjdem spolu tančit, znovu do vlasů,
budeš dýchat lásku a velmi dlouze,
a potom už snad napořád,
zůstane vedle Tvůj kamarád….

Tolik chtěl bych Ti říci touto básní,
v minutách nepochopení chvíle,
byli jsme citlivě věční a krásní,
na samém konci a počátku cíle…

Je pět hodin čtyřicet dva,
deska už pomalu končí a jsem zpitý,
to nebyla jenom hra,
tlukot našich srdcí nebo mýty…

Snad ani tyto verše méně zdařilé,
nikdy nebudeš číst,
podlehnu jiné věci zmařilé,
budu ji pít a jíst……

Je pět čtyřicet osm,
už musím odejít,
vím, že však budeš čekat,
někde na mou lásku,
někde v tomto městě,
někde v tomto životě,
kdesi na této cestě,
je pět dvaapadesát…………………


1986

---