HRÁČ

Noční kvítek,

za měsíce se rozvíjí,

cítí jarní chvění,

co mu lístky nezraní,

však zatím v chladivé noci voní si sám,

jak toulavé kotě,

bez něhy promlouvá,

se snahou zahřát si o něj duši,

místo přivonět....

Máš za sebou trápení,

co dokážu ti číst na dálku z těch tvých křištálů,

co nedaj se vyhrát,

chtěli mé dlaně schovat tě,

místo noci jsem však za mřížemi,

jak proklatej hráč s myšlenkou plnou snů ...