Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z tebe něco bude

28. 09. 2015
15
18
1768
Autor
Zordon

„Z tebe něco bude,“ říkali mi, když jsem byl malej kluk. Rodiče mě tak symbolicky plácali po zádech. Ve škole jsem byl naděje všech učitelů. Dávali mě za příklad a kantorky tajně doufaly, že jednou až budu slavnej a úspěšnej, že si na ně budu pamatovat a ony budou říkat: „Já věděla, že to někam dotáhne.“ Soudružka učitelka Dvorská má asi dodneška schované moje slohovky.

„Ten váš kluk má ideální předpoklady, vysoký rodiče, poměr dlouhých kostí a perfektní tělesný proporce,“ řekli našim, když mě dávali do sportovní třídy.

Všichni to věděli a všichni mně věřili. Žena mi to nikdy přímo neřekla, ale jsem si jistej, že když si mě brala, věřila, že mám před sebou hvězdnou budoucnost. Že bude manželkou úspěšného muže. Do zaměstnání mě přijali „s potenciálem růstu“. Banka mi dala hypotéku jako perspektivnímu klientovi. Z jejich výpočtů jim vycházelo, že mi poroste příjem a hypotéku splatím předčasně.

Moje děti věří, že táta je chlap, kterej jenom čeká na svou příležitost, ale až „na to kápne“, tak to bude panečku terno.

Věčně skrytej talent, dřímající génius, časovaná bomba úspěchu, korunní princ štěstěny. „Ten vypadá nadějně, počkáme si, co z něho bude,“ to je mantra, která mě provází celej život.

Možná se ptáte, proč vám to vykládám, slečno? To abyste si nemyslela, že když se na mě budete usmívat a dělat za barem oči, že si snad objednám drahý pití nebo vám dám velký spropitný. Všichni si to myslí, všichni mně věřej, ale nedělejte si naděje. Dám si svejch pár piv a nechám vám tu pět korun jako tuzér. Nic ode mě nečekejte. Aspoň vy ne.

Na světe je spousta nešťastnejch chudáků, kteří maj mindrák. Jsem dost hezká, jsem dost chytrej, mám nějakej talent?...Holky, který maj mentální anorexii jen proto, že jim někdo řekl, že jsou tlustý, chlapy, který si připadaj méněcenný jen proto, že je manželka nepochválila za novou podlahu na chalupě, děcka, který maj splín z toho, že se nikomu nepřipadá úžasná jejich dvojka ze slohovky. Mě chválili vždycky. Moje sebevědomí mělo na čem stavět. Já bych moh sebedůvěru rozdávat na lince bezpečí. Volali by mi všichni ti chudáci, co jim nikdo nevěří, nikdo je nechválí a nemaj žádnou perspektivu a já bych jim odlíval ze svýho.

No, s tou linkou důvěry jsem to asi přehnal. Člověk by se neměl tak rouhat, i když má trochu v hlavě. Však se mi to taky vymstilo. Zahlídl jsem ho cestou domů. Stál na okraji a netečným pohledem zíral dolů. V rukách držel nějaký lejstro, snad dopis od holky nebo výpis z banky, co já vím. Bylo mi jasný, že když nic neudělám, tak skočí. Rozhlídl jsem se v obavě okolo. Určitě jsou tady někde bezpečnostní kamery. Zítra budu ve zprávách jako hrdina, kterej zachránil sebevraha. Za dva měsíce na třídním srazu mě všichni budou poplácávat po zádech a říkat, že je to zrovna ode mě nepřekvapuje. Ale přece ho nenechám skočit, jen proto, abych všem dokázal, že se ve mně spletli.

„Hej, kámo, neskákej, je to nízko. To si leda tak zlámeš haksny. To zato nestojí!“

Neodpověděl. Stál tam dál jako přibitý, jedna noha nakročená mírně vpřed. Neotočil se, neudělal krok zpátky, ale ani ten poslední krok dopředu, což bylo podstatné.

„Vykašli se na to..radši skočíme na jedno...je to kvůli ženský?...přijde jiná...nebo máš dluhy? ..to má přece dneska každej...schodek státního rozpočtu je  sedmdesát miliard, to by si musela nejdřív skočit celá vláda i s parlamentem...a ty už bys pak skákal do měkkýho...“

 

Nehnul ani brvou. Neotočil na mě, jen zíral neurčitě dolů. Zkusil jsem to jinak. Sedl jsem si na lavičku pár metrů od něj.

„Kamaráde, nemáš oheň? ...a neměl bys cigáro...já nekouřil ani nepamatuju...vlastně jsem nekouřil nikdy, ale dneska bych si dal s tebou...“

Probudil jsem se zimou. Záda mě bolela, jak jsem se zkroutil na tvrdé lavičce. Mohlo být tak pět šest hodin ráno. Začínalo svítat. Veškeré opojení z alkoholu bylo to tam.

„Tak se měj, kamaráde, poplácal jsem mramorový sokl a vykročil domů. Každej jinej chlap by se asi bál, co mu žena řekne, když se nečekaně vrátí až ráno. Já se ale bát nemusel. O mě nikdy nikdo neměl strach. Mě se přece dalo vždycky věřit. Na mě byl spoleh. Pravděpodobně si myslela, že jsem byl svědkem požáru a zachránil jsem z plamenů malé dítě nebo něco podobně velkolepého. Budu ji muset zklamat. Dneska jsem pouze rozmluvil sebevraždu Edwardu Benešovi.

Zrovna chystala snídani, když jsem dorazil domů. Odpověděla mi na pozdrav a bez ptaní mi nalila silnou ranní kávu.

„Tak co ti včera řekl doktor?“

„Říkal, že je optimista. Prý mám dobrou prognózu…“

„Tak vidíš, bude to brzo dobrý.“

„Já vím.“


18 názorů

Zordon
07. 10. 2015
Dát tip

Lakrov, díky. Chyby jsem opravil a nad ostatním popřemýšlím.


Lakrov
07. 10. 2015
Dát tip

Začátek se mi líbí, ale od jisté chvíle mě ten výčet superlativ -- ač je stále poznat, že jde o sebeironii -- začíná připadat dlouhý. Samotný konec, ač překvapivý, je napsaný trochu nevýrazně.

A několik upozornění na pravopis (zájmena mě/mně...)...Rodiče mně tak symbolicky plácali po zádech... ## mĚ (nebo mI)...všichni mě věřej... ## m


děkuji, Zordane.... tohle  bylo opravdu milé,a vůbec, bavilo mne to od začátku, jak jsem psal...:) tohle ti prostě sedlo, moc hezky napsané

 


Zordon
06. 10. 2015
Dát tip

@Darkblackonyx, jsem rád, že ses pobavil.


Opravdu jsem si skvěle početl. A určitě dávám tip. Bavilo mne to od samého začátku. Děkuji.


Gora
02. 10. 2015
Dát tip

Bavilo mne to, díky.


Kapsa
01. 10. 2015
Dát tip

Ten konec mi připadá tak nějak rychle ,,ustřihnutý", ale jinak fajn svižné počtení.


fialka...
01. 10. 2015
Dát tip

Ráda jsem četla, mám o čem přemýšlet...


Prostě klikař. Ten musel být pozitivní i na HIV.


Zordon
30. 09. 2015
Dát tip

Kolobajdo, floriane, díky. Jsem rád, že se vám dobře četlo.


florian
29. 09. 2015
Dát tip

Moc fajn o něčem, co stojí za nejdno zamyšlení; rád jsem si přečetl.


Kolobajda
29. 09. 2015
Dát tip

Docela milé a zajímavé počteníčko   **


Zordon
29. 09. 2015
Dát tip

Diano, díky za přečtení.


Diana
29. 09. 2015
Dát tip

To byla radost číst! Poutavé, vtipné, s otevřeným koncem - výborné!***


Zordon
29. 09. 2015
Dát tip

Mědvědě, díky za přečtení.

K3 díky, kéž by to bylo na jeden zátah :) Do PM raději ne, dík.


K3
28. 09. 2015
Dát tip

Hoch se asi zbláznil, že? Potom je to ještě lepší. Zordone, co takhle zařadit do PM?


K3
28. 09. 2015
Dát tip

Napsananý zlehka jedna radost. Jako na jeden zátah. Ten konec se dá sice vykládat různě, ale i tak tip.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru