Vidím

Za dveřmi je déšť a je cítit psy
stříbrné světlo, jímž jsme bez stínů 
nám dává, nahlédnou pod hladinu  
jen světýlka rudá jako krev Kristova
přepínají věčnost vedlejších ulic
v barvu odejít
ležíme spolu miliontou vteřinu 
a bez probuzení vstáváme 
ve svá proč
proč mi například pokaždé namarkují igelitovou tašku jako poslední
i když bych do ní mezitím mohl dát celý nákup 
proč ještě nikoho nenapadlo 
učit se od dítěte a ne naopak
proč nezkusit hodit láhev do vesmíru 
a čekat na odpověď
proč se nezeptat zrcadel 
zda nechtějí zavřít oči
proč se něco tak krásného jako je člověk
může stát Stalinem 
proč některé ženy nosí punčochy s hadím vzorem
když ví, že nás stejně uštknou svým ne
proč nepřiznat, že na milování zezadu
je nejhezčí ten sex
nebo proč se žebráky
mluvíme jako bychom si nebyli rovni
a při modlení
jsme sterilní jako bychom v Praze hlásili stanice
a přitom jak krásně prší 
kdybych byl malíř namaloval bych ticho
ale takto 
ho smím jen vidět 
když ještě spíš