Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Astma mi změnilo život

20. 10. 2015
1
2
299

Jen chvilkový splín, nejsem v tom sama a jsou na tom lidi mnohem hůř.

 

Každý rok na astma umře až 60 tisíc Čechů. To mám ale vyhlídky. Odložím noviny titulkem na stůl.
Raději nevědět.

Astma bronchiale. Když mi ho před rokem a půl diagnistikovali, změnil se mi život.
 Půl roku jsem si musela zapisovat můj stav. Záchvaty, potíže, dávkování léků.
 Neustále u sebe nosit Ventolin, kdyby se objevil záchvat. Nestresovat se, nerozčilovat, nehonit se, vyhýbat se fyzické zátěži.  Takže práce servírky nebyla možná. Musela jsem odejít z práce, protože jsem zkrátka nedokázala „oběhat“ celej plac.
 Cítila jsem se nemožná, že nezvládnu obsloužit dvacet lidí. Dřív pro mě byla hračka oběhat rautově třeba šedesát lidí. Byla jsem rychlá a zdravá…
Servírku dělám jen brigádně, jsem taková pomocná ruka, co natočí pivo, umyje nádobí. Po place už neběhám.
Když jdu na procházku se psem, do kopce se třikrát zastavím a popadám dech. Četla jsem, že na astma je dobrý běhat. Že je spoustu sportovců, co má astma a jsou úspěšní.
Dřív jsem běhala, jezdila na bruslích, plavala. Teď mám panickou hrůzu, že se už nenadechnu, když si půjdu zaběhat, když mě skolí jen kopec k baráku.
Když se mě maminka zeptá, jak se mi dýchá, lžu. Vím, že by jí to trápilo, raději když neví.
   Sama se s tím pořád srovnávám. Se strachem, kterej roste při každé dušnosti, kterej se mě zmocňuje v noci, když manžel slastně oddechuje vedle mě a já se potichu kradu do kuchyně, kde foukám Ventolin, otvírám oknu a klidně mrznu, jen ať mám vzduch. Ať ten tlak povolí, ať se už proboha nadechnu pořádně – aspoň jednou!
 Že musím u dýchání přemýšlet. Teď se nadechnu zhluboka – teď to půjde! Ne… Tak teď!
  Nejsou všechny dny tak špatný, ale není den, kdy bych na to mohla zapomenout. Že bych si šla zaběhat nebo si doma zaskákala s Jiliam, jako dřív.
Mám pocit, že už nikdy nebudu jako dřív …
 


2 názory

Kyna
08. 06. 2016
Dát tip

Taky jsem byl nazván astmatikem. Teď už na něj mám jen vzpomínky v podobě meditačních kontemplací, kdy občas zapomenu dýchat.


Jsem astmatik více než třicet let. Mohu tě ubezpečit, že je to především stav mysli.

Nikdy si nepřipouštěj, že něco nejde. Nauč se cvičit a nikdy nepodléhej panice.

Mělký nádech a výdech, zklidnění srdce.

Moje letošní dovolené byly ve skalách Českého ráje a Českého Švýcarska.

Dole si dám dávku a lezu.

Hodně dlouhých let s pohodovými nádechy.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru