Zamyšlení se nad spáchaným činem

Tak jsem o víkendu spáchal něco, čeho budu možná do konce života litovat. Napsal jsem Šárce email v němž jsem naplno napsal jaká je realita a že už 2 roky 2 měsíce 1 týden a 3 dny jsem do ní zamilovaný až po uši.

Pak jsem celý den čekal, jak se k tomu postaví. Bylo to jako čekat na rozsudek, který člověku změní celý život. Nevíš jak bude rozsudek znít. Může to být cokoliv od trestu smrti /to když prohlásí, že už se nechce nikdy potkat/ přes nějaký trest např. bude lepší když se do mého návratu z Göteborgu nepotkáme až po zproštění viny – přijme návrh ať si dáme rande a uvidíme jak to dopadne.

Do emailu jsem se podíval až večer, protože přes den jsem na to neměl nervy. Celý den mi běželi hlavou tisíce myšlenek s variantami jak to dopadne a co budu dělat.

Po půl sedmé večer mi od ní přišel email, V podstatě mám něco mezi podmínkou až nadosmrti a doživotím. Není to moc optimistická vyhlídka, ale třeba mi bude rozsudek v průběhu výkonu trestu prominut či zmírněn.

Mám hroznou depresi či splín a snažím se vstřebat události posledních 24 hodin, jak to skončí nemám ani páru, ale zatím to nevidím ani trochu optimisticky, protože optimista je v podstatě pesimista, který nemá dostatek informací a já těch informací mám či vím dost. :-(