Drzá moucha

Drzá moucha

Zase vosy, co ty se nás letos natrápí...  přemílal jsem někde za čelem při věšení vosolapek, amatérsky vyrobených z několika PET lahví, zavěšených na trasách, po nichž se vosy slétávaly do mně nepřístupného hnízda mezi dvěma palubkovými stěnami zahradní chaty. Lahve byly  ve dvou třetinách výšky opatřeny otvory jimiž se vosy ochotně prodíraly  za vůní nahnilých meruněk rozšlehaných do vody v láhvích.

Cestu zpět už nenacházely a po delší době létání v malém prostoru, unaveny, spadly do tekutiny, aby se jí napily naposledy. Asi po dvou dnech jsem musel lahve vylít, obsah zakopat a udělat novou náplň. Jdu znova věšet  a tu koukám: veliká, ale o-prav-du ve-li-ká... černá modravá moucha... na mou duši! dobré tři centimetry! si to klidně namíří do vletového otvoru k hnízdu, když předtím s váhovou převahou odstranila několik oprávněných vos z nejbližšího okolí vletu.  Chvilku jsem koukal jak z jetele, zavrtěl jsem hlavou a pověsil další láhev. U vletu, či vlezu, zase  rozčileně poletovalo asi deset vos.  Z díry pomalu vylezla ta černá obryně a - podle mého pocitu naprosto suverénně - odletěla kamsi do koruny vedle chaty rostoucí, již částečně odumřelé jívy. 

Pak už nebylo důležité, co jsem dělal... Když jsem pak přijel domů (na zahradu jezdíme čtyři kilásky), uložil věci, umyl Jardu a snědl večeři, usedl jsem ke Kryštofovi, což je moje poněkud dost přerostlá kalkulačka, psadlo, koukadlo a jánevímcoještě, otevřel a hledal velkou černomodrou mouchu...

...a našel. 

Jenže: žádná moucha to nebyla, ale velká včela, samotářka, která si hnízdo buduje nejen ve starých stromech, ale i v kmenech a větvích měkkodřevých stromů, ovocných, olší, lip, topolů, vrb...a už je to tu: jíva...  je...   samozřejmě...  vrba.

Dřevodělka fialová...

Dřevodělek je celý rod, některé žijí i ve Skandinávii, Německu a Polsku, ale tahle fialová frajerka se u nás vyskytuje četněji spolu s Dřevodělkou potulnou jen na Jižní Moravě a jednotlivě i ve více místech v Čechách.

Napsal jsem o tom doktorovi Kubačkovi z Opavy, který je oborníkem a znalcem. Odpověděl, že takto severní výskyt naší dřevodělné fialky je dost ojedinělý. Tři odpoledne jsem hlídal okolo chaty a koukal do koruny jívy až mne bolelo za krkem, ale dočkal jsem se. Velebně se snesla na malý květ popínavky Akebie pětičetné, který svým tělem zcela přikryla. Jako modelka vydržela i to, že jsem se k ní přiblížil na méně než metr, exhibicionistka jedna!

Chystal jsem se udělat ještě snímek jistoty, ale asi jsem se pohnul rychleji a včela to považovala za ohrožení. Odfrčela jak vrabec před dravcem...

Dobře, že se mi snímek skoro povedl... okolí sice nic moc, ale včela vypadá skoro jako živá.

Už nikdy za ty dva roky jsem ji ani nezahlédl... musel jsem vrbu porazit a jiný panelák asi neuznala za dost dobrý, ač starého ovocného dřeva mám na zahradě hafo. Možná, že jí chyběly ty vosy... nevydržely mé rafinované úskoky a útoky a raději odletěly bydlet do většího bezpečí.

Nějak se mi, na rozdíl od té dřevodělky, po nich nestýská...