Nikoho

Listy jsme na stromech odlité v mědi
v korunách hoříme světlem i tmou
a touha jako psy nás ještě svědí
my stínům těla jsme jež tady jsou   
   
Zavírám oči snad jak proti slunci
paprsky vlasů tvých hřejí mou tvář
a tisíc ptáků teď letí mi v srdci
a slov mám více než každičký lhář

Jedním tě vysvléknu a řeknu čas 
druhým že nezemřem pak ani teď
třetím jen dosáhnem na věčnost zas
a čtvrtým že svíčkou nezabijem

Nikoho na moři ani tam v podzimu 
kruhy tmy na stole usychá den
nejsme my podobni obrazu ničímu
jsme navždy změněni v samotný sen