Vinohradská

Bolavé oči,

prošly celou Vinohradskou,

obešly všechny obchůdky a večerky.

A ty vůně.

 

Z restaurace voní pohoda a cigaretový tabák,

v průchodu metra pizza,

z pekáren voní zítřejší makové koláčky,

sypané mandlemi z Itálie.

 

V málo nasvícené výloze zapadlého modelářství

leží tři  staré pastelově barevné hoblíky.

Praha je zvláštní město,

navíc teď na podzim.

 

Z Olšanských hřbitovů dýchá strach

a tma.

Za velkou zdí svití lampy

bezpečnostních kamer.

 

Květinářství Olšany

má zavřeno.

Květiny spí a musí vydržet do rána,

než si je přijde koupit starý pan Hájek.

 

Najednou světla

a veliký skleněný dům,

ze kterého pálí oči.

Zvedá se k nebi a dělá reklamu.

 

Travník u silnice je plný kontryhele

a nažky jasanů vyrazily do světa.

Spoustu jich přeletělo zeď Vinohradského hřbitova,

ale zůstaly ležet pod ní.

 

Restaurace U Tří prasátek,

zaručeně nejlepší vepřové v okolí.

Žižkovská věž už je daleko,

Nevěděl jsem, že má kostkovanou špičku.

 

Začínám tahle místa poznávat.

Velká kulatá budova a houští pěnišníků

kam loni spadl Oldovi tenisák,

ale nikde žádný pán s dýmkou.

---