Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Po porodu

01. 12. 2015
4
20
447
Autor
katten79

„Dej si to na sluchátka, nebo ji vzbudíš,“ zasyčela Klára.

„Snad si můžu doma svobodně pouštět filmy,“ odsekl Tomáš.

Od té doby, co se vrátili z porodnice, se zavíral u sebe v pokoji u počítače, přestože si vzal v práci volno.

„Jsem ráda, že malá konečně spinká, chtěla bych tu aspoň trochu poklidit.“

Tomáš si neochotně nasadil sluchátka a zadíval se zpět na obrazovku. Klára za ním zavřela a odešla do kuchyně. Jakmile začala mýt nádobí, ozval se z ložnice brekot. Hned všeho nechala a běžela za Barunkou. Vždycky se strašně vylekala, že už malá brečí dlouho. Nechtěla ji nechat ani chvíli plakat samotnou. Snažila se být pořád u ní, chovat ji, nosit, konejšit. Jen když dítě spalo, měla chvilku pro sebe, aby vyprala, trochu poklidila. V lepším případě stihla i sprchu. Tomáš byl z dcery nadšený, ale pomáhal Kláře, jen když se mu chtělo. V porodnici to bylo jiné. Bydleli tam spolu skoro týden v nadstandardním pokoji obklopeni pomocí ze všech stran. Žili tam spolu semknutí jako na nějakém ostrově. Doma se atmosféra mezi nimi změnila.

„Nemohl bys ji chvíli chovat, potřebovala bych udělat něco v kuchyni.“

„Neslyším tě.“

Klára zvýšila hlas:

„Potřebuju umýt nádobí!“

„Teď nemůžu.“

„Jenom chvíli, chci udělat i něco k večeři.“

„No, to už bylo na čase, mám žaludek na vodě.“

„Říkala jsem ti, že vařit nebudu. Měl sis zajet k Číňanům.“

„To si děláš srandu. Když si celý den doma, tak bys přece něco zvládnout mohla.“

„Vždyť jsem pořád u malý! Jestli chceš něco k jídlu, tak si ji musíš aspoň na chvíli vzít,“ Klára vrazila dítě manželovi do rukou a odešla do kuchyně. Tomáš zjihnul, sundal si sluchátka a okouzleně se zadíval na malý růžový obličej.

Klára domyla nádobí a připravila rychlý salát. Dala do trouby bagetu, došla za Tomášem pro Barunku a na chvíli ji uložila do kolébky. Dcera se na chvíli zabavila pozorováním kostičkovaného potahu. Klára prostřela a nandala večeři. Bylo to první jídlo, co od porodu připravila. Původně hlásila dopředu, že v šestinedělí vařit nebude. Tomáš ale ztratil po návratu z porodnice trpělivost. Jako by mu došly síly. Kláru ten obrat zaskočil, oba se na miminko těšili, a Tomáš byl zjevně rodinný typ. Něco se v něm však zlomilo a začal důrazně projevovat svoji náhlou potřebu svobody. Chtěl se věnovat převážně svým zájmům a Kláru častoval narážkami o tom, jaký je doma nepořádek a jak mu chybí domácí strava. Klára si s úzkostí v hrdle začala uvědomovat, že má doma asi někoho jiného, než čekala. Machistu.

 

„Večeře,“ zavolala Klára a zamířila ke kolébce. Barunku z ní opatrně vytáhla, položila si ji na jednu paži a druhou rukou se pokusila vyndat rozpečené bagety z trouby. Popálila se ale o mřížku a upustila na zem talíř i s bagetami. V tu chvíli se rozčílila a zaječela na Tomáše: „Pojď už ke stolu.“

Tomáš vyšel udiveně z pokoje, a když uviděl Kláru, jak vztekle zametá střepy a drobky rozházené na podlaze a dcera ji přitom vlaje na druhé ruce, vzal si Barunku raději k sobě.

„Co ti je? Proč jsi to udělala?“

Klára se prudce rozvzlykala.

„Proč asi? Protože jsem úplně vyřízená.“

„No, ale nemusíš kvůli tomu rozbíjet talíře.“

„Já už prostě nemůžu. Vůbec mi nepomáháš. Jseš furt zalezlej v pokoji, čteš si nebo čumíš do kompu. Já se nemůžu ani večer v klidu osprchovat.“

„Nevymýšlej si,“ zaprotestoval Tomáš a vrátil novorozeně Kláře do náruče. Ta ho pevně uchopila a přitiskla si ji k hrudi.

„Když jsem se včera koupala, ani jsi za ní nešel, a to řvala na celej barák. Nemůžu se skoro ani vyčůrat bez toho, abych hned neletěla celá nervózní za ní. Ani zuby jsem si dneska nestihla vyčistit.“

„No jo, tak jí dej do kolíbky a pojď se najíst. Už umírám hlady.“

Oba se posadili ke stolu a chvíli mlčky jedli.

„Jiný ženský po císaři třeba několik týdnů leží a manžel vaří, hlídá, chodí ven s kočárkem,“ neudržela se Klára.

„Tak to bych je chtěl vidět. Moje máma zvládala všechno, a to k tomu musela ještě prát a žehlit plínky, ty jenom kojíš a chováš.“

„Do prdele, nesrovnávej mě se svojí mámou!“ třískla Klára příborem o talíř.

„Prosim tě, uklidni se a radši jí běž pohoupat, ať se můžu v klidu najíst.“

„Takhle se mnou mluvit nebudeš,“ řekla Klára zadržujíc slzy a šla Barunku houpat. Zahleděla se na její spící obličej a zašeptala:

„No, tak broučku, tady máš berušku, vidíš, jaký má na sobě hezký tečičky?“

Než se stihla vrátit ke stolu, Tomáš se zvedl, nechal na stole zpola nedojedený salát a otočil se směrem k pokoji.

„Počkej, ty to jako nebudeš dojídat?“

„Nezlob se, ale chci si dokoukat film.“ Klára cítila, jak jí buší ve spáncích.

„Hezky si pojď zase sednout Je to od porodu naše první společná večeře, tak to dojíme spolu!“

„Já si přece můžu dělat, co chci.“

„Jestli se nevrátíš, tak to tady všechno roztřískám!“

„Dej mi už pokoj.“

„Ihned se vrať ke stolu!“ zakřičela z plných plic, až se z toho Barunka v kolébce opět rozplakala.

„Nechovej se jako hysterka. Byl jsem s tebou v porodnici. Teď mám právo na trochu svýho klidu,“ utrousil Tomáš otráveně a zabouchl za sebou dveře od pokoje.

Klára vší silou stiskla příbor a začala počítat do desíti. Cítila, že se začíná třást po celém těle a dřív nebo později ji zachvátí lavina zlosti. Snažila se zhluboka dýchat, nevnímat Barunčin pláč a dožvýkat sousto v puse. Vtom ji ale něco zprudka zvedlo ze židle. Vyběhla ke dveřím od pokoje, sundala si sandál a začala jím nepříčetně bušit do skleněné výplně.

„Otevři, ty hajzle, a pojď se se mnou najíst.“

Z očí se jí řinuly slzy a bez ustání bušila do skla. Výplň nápor nevydržela a sklo se rozsypalo na zem. Tomáš vyběhl z pokoje, rozrazil dveře a omylem jimi do ženy strčil. Klára se sesula na zem a jen náhodou se vyhnula velkému ostrému střepu. Ležela bezvládně na zemi a zajíkavě brečela. Barunka mezitím v kolébce vystupňovala pláč do srdceryvného zoufalého ryku. Tomáš se zarazil. Nevěděl, jestli má běžet uklidnit dceru nebo zvednout manželku ze země. Vtom se mu rozvibroval v kapse mobil. Na displeji se objevil nápis „brácha“. Tomáš mobil zvedl.

„Ahoj...Kdy se to stalo?“ zeptal se s úzkostí v hlase.

Klára zpozorněla a přestala plakat. Pomalu se zvedla ze země a šourala se ke kolébce. Přitom napjatě poslouchala telefonát.

„Už vědí, co to je?“ 

Klára vytáhla dítě z kolébky a něžně ho pohladila po hlavě. Potom mu dala do pusy dudlík a dcera přestala hned plakat. Tomáš mezitím hovor ukončil.

„Máma je na jipce.“

„Co se stalo?“

„Chytla ji křeč v břiše, zhroutila se v práci.“

„A čím to bylo?“

„Zatím nic nevědí, ale může to prý být i nádor.“

„Ježišmarja,“ zalekla se Klára a znovu začala natahovat.

„Musím za ní jet do nemocnice. Zvládnete to tady?“

„Jo, zkusím ji vykoupat.“

 

Když Klára v bytě osaměla, chvíli seděla na gauči s dcerou v náručí. Plakala a nebyla schopna přestat. I když jí už vyschly všechny slzy, nemohla se chvíli zvednout. Cítila neskonalou únavu a vyčerpání. Nakonec položila Barunku na chvíli opět do kolébky, zametla střepy a potom šla napustit vodu do vaničky. Přitopila přímotopem a přenesla Barunku na přebalovací pult. „Všechno je v pořádku, miláčku,“ šeptala k malé a přitom ji opatrně ponořila do vody. Barunce se v teplé vodě líbilo. „Maminka a tatínek tě moc milujou. I spolu se mají moc rádi, ale teď jsou unaveni. Všechno je pro ně nové. Klára dceru vykoupala, namazala levandulovým olejem a převlékla do bílého overalu. Najednou ji opět zavalila vlna mateřské něhy a kupodivu pocítila i záchvěv radosti. Bála se o tchyni, ale zároveň cítila, že ji telefonát dodal novou sílu. Ať se stane cokoli, Tomáše podrží. Jsou přece tým. Týden v porodnici ve společném pokoji s novorozencem ho vysílil. První den se musel starat jen on. Přebalování, uspávání, chování, žádný spánek. Muži na to prostě nejsou stavěni. Jeho táta viděl Tomáše po narození jen přes okénko. Její otec zapíjel Klářino narození v hospodě tak důkladně, že se doma ukázal až za týden. Hlavně ať je tchyně v pořádku. Klára se teď musí sebrat a vydržet. Bude to určitě každý den lepší. Musí si vážit toho, že je Barunka zdravá, člověk nikdy neví, co se může stát. Jsou jen přetažení a nevyspalí. Nádor to určitě nebude.

Když dozpívala třetí ukolébavku, Barunka usnula. Chvíli s úsměvem na tváři pozorovala, jak se jí dudlík v puse pohybuje rytmicky nahoru a dolů. Potom si dala teplou sprchu, natřela se levandulovým olejem a po těle se jí rozlilo příjemné teplo. Barunka v klidu spala. Uvařila čaj, sedla si do křesla a jemně pohoupala kolébku. Po chvíli zaslechla v předsíni rachot. Ve dveřích se objevil Tomáš. Vypadal strhaně.

„Tak co?“

„Ještě nevědí, ale spíš je to od nervů.“ Popošel až ke Kláře, ze zadu se k ní přitiskl a zašeptal jí do ucha: „Promiň.“

„To je dobrý.“

„Chovám se hrozně, vím to, ale jsem unavenej. Musím si taky na všechno zvyknout.“

„Já jsem taky pěknej labil,“ zasmála se Klára, „hlavně musíme držet spolu.“

„Máš pravdu. Zítra zajedu ke sklenáři.“

„Tak jo. Já o víkendu uvařím. Podívej, jak jí to v bílé sluší.“

„Je krásná,“ zašeptal Tomáš.

 

 


20 názorů

Lakrov
09. 12. 2015
Dát tip

Tím zestručněním se úvod stal svižnějším, obsahově přitom nic neztratil, takže se mi to zdá lepší. Tip.


katten79
09. 12. 2015
Dát tip

začátek upraven


Lakrov
08. 12. 2015
Dát tip

Pošli avizo, až to upravíš.


katten79
07. 12. 2015
Dát tip

Díky. Ta vsuvka o knize - hrdinka dle mého názoru příliš žije pocitem, že musí dát dítěti citové maximum a sama je přitom na zhorucení - sama o sobě ta zmínka ale nemá pro další děj funkci, uznávám, dík za tip.

Asi na to ještě celé sednu a trochu to upravím - zvláště začátek.


Lakrov
07. 12. 2015
Dát tip

Spád přímých řečí v úvodu je bržděn přebytkem uvozovacích vět, vysvětlujících souvislosti, které by mohly z dialogů přímo vyplynout. Naznačená "problematika", týkající se "matek, ketré si něco přečetly" mě zaujala, ale po chvíli je zřejmé, že tudy se příběh ubírat nebude. Do obou postav se pustil(a) celkem trefně; ona -- "praštěná" prvorodička, on a jeho srovnávání ženy se svou matkou..., ale líbí se mi, k jak klidnému a smířlivému závěru (s využitím tě dramatické vsuvky, přiměvší oba protagonisty k zamyšlení) je to dovedeno. Konec je snad trochu nevýrazný, ale i tak tip.


katten79
06. 12. 2015
Dát tip

to zní líp, máte pravdu


careful
06. 12. 2015
Dát tip

Mělo by tam být nějaké uvození...třeba: Podívala se na Barušky roztomilou tvářičku a tiše řekla:"blabla"...v textu nesmí být věci bez ladu a skladu sesazené k sobě, pak je v tom bordel...ono čtenáři to většinou dojde, ale na to ten, kdo píše, nesmí nikdy sázet... pokud to má k něčemu být.

Jinak to chápu...ale u té bagety to zní fakt až vtipně. Možná: Rozpekla bagetu, uklidnila se a pak si s úlevou uvědomila, že vlastně normálně fungovat zvládá... prostě aby se to rozdělilo a to neznělo tak, že je nadšená z toho, že se jí podařila zrovna tahle triviální záležitost.


careful
06. 12. 2015
Dát tip

...a u těch informací tam jde o nepřirozenou křečovitost v tom textu...což ovšem někdo nevypsaný asi nevidí...


careful
06. 12. 2015
Dát tip

Mé pohlaví je ženské...mám dvě děti a o první jsem se musela postarat první měsíce úplně sama a ještě při tom zařizovat byt...z rozpečení bagety jsem nikdy rádost nepocítila, to je fakt... jako, že bych si připada nějak schopně... trochu schopně jsem si připada třeba když jsem si sama smontovala nový nábytek... žena co cítí svou schopnost při rozpečení bagety mi opravdu připadá řekněme trochu méněschopná...


katten79
06. 12. 2015
Dát tip

Děkuji za názor.  Jedná se skutečně o úplně první tex ta jsem ráda za vaši kritiku. S jejím obsahem  většinou souhlasím. Ne však s celým:

Ohledně zápletky - máte pravdu, na druhou stranu není potřeba se vždycky řídit pravidly...můj text je ale asi spíš etuda než skutečná povídka...

Ohledně hlavní hrdinky - vězte: skutečně se zaradovala, že se jí podařilo rozpéct bagetu uprostřed kolotoče a chaosu, který panoval doma po návratu z porodnice, zvláště, když jí Tomáš už moc nepomáhal - Kláry pocity jsou jistě ovlivněny intenzivním koktejlem hormonů, únavou a vším možným, ale vaše radikální titulování hrdinky (blbka) naznačuje ne příliš velkou zkušenost s danou situací a snad i naznačuje vaše pohlaví...

Ohledně věty - vrátili se z porodnice - bydleli tam skutečně s Tomášem, jak se vysvětluje níže - pobyt muže v porodnici v nadstandardním pokoji s rodičkou a dítětem je ve vyhlášených porodnicích (Neratovice, Mělník, Hořovice...) dneska už celkem běžná záležitost - a o tom ten text mj. je, jestli takové počáteční nasazení vlastně muži zvládají a jaké to může být o tom...

 

Jinak máte pravdu, text je velmi amatérský a snad by před publikací snesl ještě pár zásahů, a proto jsem vděčna za kritiku na amatérském literárním webu, protože jak jinak se posunout než reakcemi, ať už jsou pozitivní či negativní...


careful
05. 12. 2015
Dát tip

Stále čtu..začátek..už tři dny byli doma z porodnice je tam věta dost mimo...ta informace je tam jak pěst na oko a navíc to působí tak, že v tý porodnici byl i Tomáš...mít žaludek na vodě u nás znamená, že je někomu blbě a jíst tedy asi nebude...což je v příkrém rozporu z významem zde......pak zaradovala se, jak to všechno zvládá je tam napúojeno tak nešťastně, že to působí tak, že je šťastná z toho, že zvládla rozpéct bagetu, což mě pobavilo...páč hrdinka tak působí dojmem ultraneschopné blbky, což asi nebyl záměr... pak upustí talíř, páč má v ruce dítě a najednou ho má zas on...zas tam jsou mezitím divně prkenně nacpané informace...je z toho znát, že autor je buď úplný začátečník, nebo na to psát nemá (co z toho, ať si vybere sám)

dialogy...broučku tady máš berušku...to říká asi děcku...bez úvodu uprostřed hádky to je dost mimózní věta...

..k příběhu ...líbí se mi že tam není nikdo za hajzla... ale hádku řeší zásah z venčí...kdyby u baráku vybuchla najednou bomba "bylo by to vlastně stejné"  a myslím, že tak by se zápletka řešit neměla (deus ex machina)... pokud to zas už není jinak sofistikované, což tady žel není...


katten79
05. 12. 2015
Dát tip

Děkuji za názor. Pravda je taková, že chování Tomáše je inspirováno chováním manžela mé sestry. Může být přitažené za vlasy, ale je autentické. Souhlasím s vámi, že u mužů nedochází k hormonální proměně, není však pravda, že by byla nezvyklá radikální změna chování. Jedou v tom všichni:)

Zároveň není jednoduché sladit požadavky na moderního tatínka kladené dnešní společností, kdy je běžné, že muži jsou u porodu a chodí na čas na rodičovskou místo matky s tím, co v nich je hluboce zasuté z dětství a jak to v četných rodinách chodívalo - otec nebyl doma, matka musela zvládat všechno - zůstal v nich ten pocit, že žena zvládá být "tažnou mulou" a snad ji to i těší...

V dnešní době ženy často postrádají z různých důvodů funkční pomoc od matek, tchyní, tet apod. Mnohdy jsou na tu velkou změnu rodiče malého dítěte sami, a to se může odrazit i v jejich chování. Tomáš není "idiot", i když se tak chová, je jen vyčerpaný a sám si zrovna řeší v sobě příchod nové role. Ani Klára není blázen či hysterka, jen ji chybí odpočinek:)


Zordon
02. 12. 2015
Dát tip

Zvlášť ze začátku mi postoj toho chlapa přišel trochu přitažený za vlasy. Prece jenom chalp nemá po porodu nával hormonů, aby ho to tak rozhodilo. Nicméně závěr je hezký.


Gora
01. 12. 2015
Dát tip

Taky tu nejsem dlouho, ale najeď si na autorskou stránku, Dílo, rozklikni tu povídku a UPRAVIT.  Když chceš, abych si tvoji odpověď přečetla, pošli mi avízo dole pod povídkou.


katten79
01. 12. 2015
Dát tip

Děkuji, dá se zpětně změnit kategorie a opravovat text? Jsem tu nově.


Gora
01. 12. 2015
Dát tip

Ještě : ve slově obličej ti chybějí dvě písmenka.


Gora
01. 12. 2015
Dát tip

Kateřino, beru tvé dílo spíše jako povídku. Moc se mi líbí.Je ze života./T.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru