Boží náplavka

Jsou věci, kterých je prostě už moc a dokážou mi pěkně posrat náladu. Nebudu mluvit o pořadech o vaření, stupidních českých seriálech nebo o super.cz , ale o trendech, kterých se lidé v poslední době chytají.

Všechno to začíná tím, že chcete jít proti proudu.
Tak já to teda taky zkusím.

Ze všeho nejdříve vyměním celý svůj šatník, nejlépe zajdu koupit nové hadry do H&M a v lepším případě proberu hadry v nějakém sekáči. Důležité je si pamatovat, čím užší kalhoty, tím lepší. Dále si musím nechat sestřih „culíček“ bez vlasů na stranách, a obarvit ho na zeleno. Promiň, maminko. Holení teď nějakou dobu nebudu potřebovat.  Další krok je přesun do podnájmu do Prahy, musím najít něco na Žižkově, ať můžu chodit do Bukowski baru. Mezitím zajedu k dědovi na chatu a zkusím najít starou skládačku nebo Favorita. I když budu platit velký nájem, pokusím se našetřit na jablíčko. To budou v tramvaji čumět. Pokusím se začít číst knížky, ale spíš to vidím na Hru o trůny. Doufám, že překonám bolest a nechám si udělat nějaké tetování, stačí nějaký minimál.

Člověk by neřekl, ale tahle transformace obnáší poměrně dost financí. Paradox? Posledním krokem bude ulovit nějakou tu parádní slečnu. V létě zkusím „riegráče“ a náplavka je boží pořád. Když nevyjde náplavka, tak zkusím nějaký food festival. Jsem ochotný být i vegan. Poslední záchrana bude nějaká výstava, ať už obrazů nebo fotografií. Když se mi poštěstí, tak najdu blogerku, která vlastní profi zrcadlovku a má francouzského buldočka.

A to je boží úplně nejvíc!
Vidíme se.