Podzim v lese

V lese je podzim tichý

až v uších někdy zabolí.

Musíme jenom šeptat,

mlha nic víc nesvolí.

Ruce mě stále zebou,

lehoulince mrholí.

Slepota bílá s černou tmou zápolí.

Tak rozsviťte už honem všechna světla

a zabouchejte na buben,

já podzimu mám plný zuby

a vzpomínat chci na duben,

kdy sice  taky  zima za nehty mi leze,

ale jaro s sebou fůru optimizmu veze.

To umírání pomalý a mokrý spadlý listí

na mozek mi leze a je to skoro jistý,

že na truc všemu, já dnes v noci budu žít