Léto

Proč ve Tvé duši,

zračí se plno neskutečných zmatků,

co tak málo Ti sluší……..

Já dusím se láskou,

už nevím, co bych Ti vzal,

mám říct, žes letní den, žes léto,

co trvá tak krátce,

žes rozpadlá obloha,

tříštěná v zrcadlech Tvé krásy,

kvetoucí orchidej,

jíž život je míň než málo….

Trpíce závratí a mořskou nemocí,

na moři, jehož nekonečnost bere mi dech,

ač neznaboh, vzývám boha ku své pomoci,

mám strašně málo času, snad cítíš ten spěch…

Proč bylo Ti dopřáno,

poznat jen hloubku Tvé duše krásy,

dusící pocit lásky vraždící,

tak blízce a nesmírně daleko,

od mého srdce je slyšet Tvé…..

Za jediný pohyb Tvých řas,

nevyhnutelnosti setkání v úlevě,

že stačil jsem zůstat, jaký jsem,

a nehalit se do závoje pozdního léta.

Zrovna tak jako příroda,

ač někdy plačtivá a tklivá,

dokázal utřít bych Tvých slz,

a v lásce třebas podzimní,

najít smysl mlhavých dnů šedi…..

Ta změna ve Tvé duši,

byla tak plíživě krutá,

že nestačil jsem zastřít nevlídností zmatek,

v srdci, ač rozpolceném bouří,

co nezvládlo ukrýt už něhu,

ve stínu, jenž jsem přehlížel……..

Nasycen vlnami dusím se láskou,

jsi letní den, jsi léto,

co vysává všechnu vláhu zemi,

k níž zlá jsi a krutá…………………….

Š.I.S.O.