Trvalé bydliště: Facebook

Byli to moderní rodiče: když byly jejich dítěti dva roky, zřídili mu účet na Facebooku. „Tady teď budeš bydlet,“ usmáli se na robátko, sfoukli svíčky a vrazili mu do pididlaní tablet. Scénu vyfotili, a to hned čtyřistapadesátkrát, pro všechny případy. „A to bude tvé první album,“ usmáli se na děťátko podruhé. „Teď ti ještě pomůžeme vložit fotografie, ale příště to budeš muset zvládnout,“ povytáhl obočí muž. Do ženy jako by vjel blesk: „Montesoriho metoda zapovídá užívání slov jako musíš, dávej si na to, prosím, pozor!“ A pohladila dítko po lysé hlavičce.

Pak někdo vzal do ruky velký ovladač a pustil televizi. Nejprve se z reproduktorů vyřinul čtyřrozměrný zvuk a zalil pokoj s vyhlídkou do Dalejského údolí, jak sliboval a dodržel ten hodný pan developer. Teprve pak naskočil obraz ostřejší než skutečnost kolem. Šestero očí se přisálo k obrazovce a hltalo ji jako ústa olbřímova tučnou stravu. Ovšem jen chvíli, neboť o slovo se hlásily tablety a laptopy ležící všude kolem. Postupně všichni zapnuli svou hračku a počali rolovat.

Netrvalo dlouho a žena se usmála, namířila na scénu displej a jedním stiskem pořídila dvěstě snímků. Okamžitě je vyslala na oběžnou dráhu sociální sítě. Přidala název: Rodina.