Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Terapie

21. 12. 2015
5
23
1405
Autor
careful

 Vešla do malé, útulné místnosti. První, čeho si všimla, byla zvonkohra nad oknem. Ptáčci ze skla odráželi světlo a vytvářeli na protější stěně neustále se měnící obrazce. Cinkání, které vydávali, bylo příjemně uklidňující až lehce hypnotické.

Milu napadlo, že si něco podobného musí pořídit.

„Posaďte se, pani Nowacková, a povězte mi, co vás za mnou přivedlo,“ pobídla psychoterapeutka. Pokynula rukou na křeslo a usmála se. „Mohu vám udělat heřmánkový čaj, pokud chcete.“

 

Mila se rozhodla zdvořile odmítnout. Potom se posadila a nervózně urovnávala květovanou sukni.

„Mám tedy začít?“ zeptala se ostýchavě, když si všimla, že si terapeutka leští skla brýlí.

„Ano, klidně mluvte. To já jen abych na vás lépe viděla. Nebojte, zuby čistit nehodlám,“ řekla a rozesmála se.

Mile chvilku trvalo než žertík pochopila. Pak se zasmála taky. Její nervozita trochu opadla.

 

„Jsem tady, protože mám nejspíš vážný problém. Není na mně vidět; tedy zatím si ho mé okolí nevšímá, ale obávám se, že se to může brzy změnit...“

Terapeutka chápavě pokývala hlavou a začala cosi zapisovat do složky .

 

„Jen klidně pokračujte. Plynule mluvte. Když to bude potřeba, přeruším vás a položím doplňující otázky.“

 

„Dobře,“ odpověděla a s dalším nádechem začala tiše vyprávět: „Hraju už nějaký čas jednu hru. Jednu z těch moderních her, co v nich máte vlastní svět, který můžete budovat a ovlivňovat. Všechno je tam úžasný a lidé se tam často schovávají před realitou. Víte, ale já nemám špatný život; ten skutečný myslím. Mám hodného manžela, pěkný dům a dvě zdravé dcery. Jak víte, jsem... snad to nebude znít moc namyšleně,“ odmlčela se Mila a tázavě se zahleděla na terapeutku.

„Tímhle se vůbec nezabývejte. Mluvte tak, jak to opravdu cítíte. Hlavně žádná falešná skromnost, zamlčování a jakákoliv přetvářka. To by mohlo mou práci jen komplikovat.“

Mila tedy odložila ostych a pokračovala:

„Sama jsem atraktivní i úspěšná žena. Mám obchod; květinářství, ve kterém i pracuji. Ale jen když chci. Mám i zaměstnance. Nemůžu si prostě na nic stěžovat. Jenže v té hře je všechno lepší. Vypadám v ní přesně tak, jak jsem vždycky chtěla. Jsem tam naprosto dokonalá. Umím kouzlit. Jsem vdova a mám milence; rytíře. Ten je neskutečně krásný, pozorný a sečtělý. Zažíváme spolu neuvěřitelně romantická dobrodružství. Mám v té hře dokonce i syna. Jednou z něj bude velký kouzelník. Své skutečné dcery mám sice taky ráda, ale vůbec netuším, co z nich jednou vyroste. Ony se o nic pořádného nezajímají, ani nejsou extra moc chytré, roztomilé, zábavné, prostě nejsou takové jako je můj Damián. Já vlastně žiju dvojím životem. Všechno v realitě na oko zvládám, ale když jsem tady, tak chci být tam, jestli mi rozumíte?“

Terapeutka zase jen pokývala hlavou a nechala Milu pokračovat.

„Mám za to, že není úplně správné, že když jsem s manželem, tak myslím na svého Rolanda... To je ten rytíř. Nebaví mě s ním; teď zas myslím manžela, mluvit. Sex mě s ním pochopitelně taky vůbec nebaví, protože s Rolandem je všechno daleko lepší. On mi rozumí i telepaticky. Vlastně ani nevím, kterého z nich podvádím. Jen se neustále cítím provinile. Nebaví mě dokonce už ani cestování a procházky přírodou, protože i ta je v tom druhém světě hezčí a zajímavější. Ach, kdybyste to tam viděla... Jenže já jsem přece reálný člověk, nemůžu mít raději imaginárního muže, dítě, i samu sebe. Bojím se, že mě to brzy úplně pohltí a skutečnost pro mě dočista ztratí význam... nebo se možná bojím, že manžel zjistí, jak jsem závislá, a bude mi můj svět a mou lásku chtít vzít. Jsem z toho prostě zoufalá... , “ zavzlykala Mila a opatrně otřela uslzené oči rukávem. Čekala na verdikt. Tušila, jaký bude.

„Asi mi teď poradíte tu hru vypnout a už se k ní raději nevracet, že?“

Terapeutka neodpověděla, jen se znovu usmála. Vzápětí vstala a přešla pomalu k oknu. Světlo procházející ptáčky obarvilo její bílou halenku, zatímco usrkávala heřmánkový čaj. Bylo na ní znát, že přemýšlí. Pak se k napnuté klientce konečně otočila.

„Víte, paní Nowacková, myslím, že můžete být naprosto klidná. Nemáte si vůbec co vyčítat. Vy prostě jen zcela rozumě volíte to, co je pro vás nejlepší, stejně jako by to udělal každý normální člověk. Nebraňte se tomu. Pokud máte raději svět ve hře, pak zůstávejte v něm tak často, jak jen to bude možné. Však ve vašem životě jde přece předně o vás a váš pocit štěstí. Dcery a manžel si mohou také vytvořit jiný svět přesně dle vlastních představ...“

Zmatená Mila se rozhodovala, zda tomu, co slyší, věřit. Možná si z ní terapeutka dělá legraci. Třeba chce, aby k závěru, jak je virtuální život zvráceně špatný, došla sama.

„Počkejte. Vy mi radíte, abych se vykašlala na realitu? Ale to přece nejde...“

„Proč by nešlo? Buďte rozumná. Jde to a není na tom vůbec nic zlého. Myslím, že místo povídání se mnou, které vás stejně moc nebaví a dost vyčerpává, byste si měla nasadit svůj přenosný gamer a jít za svým milovaným synem a skutečnou láskou.“

„Vy nejste terapeutka,“ vykřikla Mila, „jste agent hry MyDream, co má za úkol do jejích spárů dostrkat zpět ty, co ještě jeví vůli skončit.“

Falešná terapeutka se zlověstně zašklebila. Vytáhla z kapsy smrtící laser, ale Mila byla rychlejší. Skrz květy své sukně ji pokropila olovem. Mozek té zákeřné ženské se okamžitě rozstříkl po celé místnosti. Mila nečekala, přeskočila přes mrtvolu, strhla zvonkohru, setřela z ní krev, strčila ji do kabelky a vyskočila oknem. Věděla, že nesmí marnit čas. Nepřátelé se brzy seběhnou, a ona se musí dostat k vrtulníku...

 

„Máš na stole večeři,“ ozvalo se z kuchyně. Miluše se otráveně otočila od obrazovky.

„Mami, ty jsi fakt debilní kráva. Kolikrát ti mám ještě opakovat, abys nerušila. Jsem zrovna uprostřed mise. Nažeru se, až dokončím level, jasný!“

„Dobře, tak já to dám zatím do ledničky.“

„Dej. A už dneska neotravuj, stejně budu mít sluchátka.“

 


23 názorů

Oldjerry
09. 09. 2019
Dát tip

Vynechám jádro povídky, ačkoli v něm by se to dalo taky přeorat, ale je tu nedostatek mnohem závažnější a týká se stavby celého příběhu. Nejde o nic méně než o fakt, že výrazný závěr je překvapující hlavně tím, že není uveden třeba jen krátkým úvodem na začátku.  Takhle to vyznívá tak, že paní Nowacková se sluchátky na uších (??)  řekla své mámě, že je kráva...  viz i Aššurballit


Lakrov
05. 01. 2016
Dát tip

Jo, ...že...že je drobnost a máš pravdu, že v přímé řeči je to zcela v pořádku.


careful
05. 01. 2016
Dát tip

"Ale" jsem smazala, překlep (byla to chyba z přepisování věty) jsem opravila... jen ty dvě že tam nechám, protože bych musela překopat celou větu... navíc jsem to tam napsala s tím, že v přímé řeči mi to zní relativně přirozeně... ale chápu, že vadit může a opakovat by se v jedné větě nic nemělo...ale u přímé řeči bych to zas nebrala jako doktrínu...


careful
05. 01. 2016
Dát tip

Děkuju. Upravím.


Lakrov
05. 01. 2016
Dát tip

Odporovací spojka (ale) v první větě je nadbytečná; malé místnosti jsou přirozeně chápány jako útulné. U zmínky o procházkách ve virtuálním světě mě napadá, nebude-li terapeutka jedním z účastníků té (tušené) síťové hry. Akční (první závěr) ee svou absurditou podobá Tarantinovým filmům a reálný (druhý) závěr s překvapivou záměnou postav se (bohužel) dost podobá součané realitě prostopené virtualitou.

 Dobrý námět. Ke zpracování nemám (krom uvedené první věty) žádných dalších výhrad. Snad jen upozornění na pár slohových nebo syntaktických nepřesností: V ťéhle větě: ...Mám za to, že není správné, že když jsem... mi vadí dvojí že a v těhle větě je překlep: ...Dcery a manžel si mohou také vytvoří svět přesně dle vlastních představ... Tip.


lion007
23. 12. 2015
Dát tip

Ono nejde ani tak o scifi jako o dnešní realitu...)))


K3
23. 12. 2015
Dát tip

Ovšem, pokud to má být jako kontrast vysněného a skutečného života, je ten kontrast opravdu zásadový. Ale když se nad tím zamyslím, je to divné. Když si představuju nějaký vysněný, lepší svět, tak bych se měl taky podle toho vysněného světa chovat... Pak je tady ještě možnost, že to je jenom něco v počítači, což hrdinka neovlivní a jenom na to civí...


K3
23. 12. 2015
Dát tip

První půlka se mi docela líbila, ale druhá to úplně zkazila. Poslední odstavec se mi nelíbil vůbec.

Bohužel.


Minty
23. 12. 2015
Dát tip

Aha, tak to pak jo, to dost meni smysl :D

A myslim, ze by to slo formulovat jinak, ze autor chape text jinak nez ctenar je dost prirozene.


careful
23. 12. 2015
Dát tip

..ta složka je ale pacientčina...takže zapisuje do její!!! složky

ona zdůrazňuje, že makat nemusí, když nechce..nezdůrazňuje, že se tam podílí, ale to, že nemusí:D

...s tou krví...je to v nějaké hře...stírá tu krev asi proto, aby to bylo efektní pro oko a byl záběr na ty ptáčky

 

...možná to není stylisticky dokonalé, ale jak čtu ty tvé výtky, tak máš možná s chápáním textu sám trochu problém...


Minty
22. 12. 2015
Dát tip

'Potom se posadila' je myslim nadbytecne, stacilo by 'posadila se' a takovych pripominek bych mel vic.

'Do jeji slozky'? Spis do sve, ne jeji. Klidne by stacilo i 'do slozky', ono je tam dost jasne, ze to je terapeutky slozka.

Kdyz ma obchod, ktery je maly, da se dost predpokladat, ze se na jeho chodu prakticky podili, neni to nutny zduraznovat.

Naprosta dokonalost je hodne umely konstrukt, mluvi tak vubec nekdo krome nactiletych holek? Nemyslim.

Zapletka byla vtipna, ale je to takove ohrane, ocekavatelne a dost naivni. Slo by to propracovat lip.

Proc travit cas stiranim krve, kdyz jde ten predmet vzit s sebou? To nema moc logiku. Proste sbalim zvonkohru a zdrham, nebo spis zdrham a kaslu na zvonkohru.

Zaver to aspon nejak ukoncil.

Tip za namet. Nad zpracovanim bych pouvazoval, hlavne stylisticky.


careful
21. 12. 2015
Dát tip

Dík za koment. Slepá určitě nebude, jen obrýlená:D... ale existují lidé, co atraktivní jsou, ale nemají moc sebevědomí a nevědí o tom, takže říct :"Jsem atraktivní." je spíš projevem sebedůvěry.

Terapeutka není skutečná... ale na těch větách nic divnýho nevidím. Sice jsem nikdy u terapeutky nebyla, ale umím si takové instrukce od ní představit.

Jinak ano...celé to v té hře musí být nějaké složitější, v realitě by to moc smysl nedávalo... nejspíš se jednalo o nějaký daný herní úkon a ten rozhovor proběhnout musel (nejspíš napůl jako animace.), aby si agentka Mila ověřila, že terapeutka je opravdu nepřítel nastrčený tou společností, co lidi ovládá tou hrou.


Přestřelka je fakt divná; proč by terapeutka měla chtít zabít Milu? A mám tomu rozumět tak, že Mila všechno jen hrála a přišla tam s úmyslem zneškodnit terapeutku? To ji ale mohla odprásknout bez tyátru hned ve dveřích.

Vedle toho mi zaskřípaly dvě věty:

„Jen pokračujte. Plynule mluvte. Když to bude potřeba, přeruším vás a položím doplňující otázky.“ – to z ní z úst terapeuta nepravděpodobně. hlavně pobídka k plynulému mluvení.

„Sama jsem atraktivní“ – nešikovná formulace. terapeutka určitě není slepá.

Téma dvojího života mě zaujalo, dalo by se rozvinout.

 


poslední odstavec tomu dává třetí rovinu: obě roviny, mezi kterými původně Mila váhala, jsou imaginární...


careful
21. 12. 2015
Dát tip

červenýho trpaslíka jsem sice viděla, až na ty nejnovější díly, celýho, ale abych pravdu řekla, tak si to nevybavuju...každopádně ti děkuju za názor...vím, že ty nejsi z chvaličů a tak jsem ráda, že to není úplná blbost:D... ostatně třeba si to časem rozmyslím a ten poslední odstavec smažu...


hm. ja toto vsetko chapem a vnimam. len mi to fakt prislo ako privesok --- to vytrhnutie zo sna som samozrejme nemyslel doslovne ale ako prekvapivy kvaziprekvapujucikoniec na zaver. --- pricom nech robi kto chce co chce nikto neprokona dallas a zmazanie asi tak troch serii precitnutim zo sna!

 

ja by som to skor nechal plynut. --- vec vkusu

 

inak neviem ci poznas cerveneho trpaslika -- diel navrat do reality --- vyborna vec kde sa hrali prave s kontrastom osobnosti v hre a v realnom zivote /aj ked v opacnom garde/

 

 

 

 

 

 

 

 


careful
21. 12. 2015
Dát tip

jasný chápu... já jsem to tím, jak je reálná Mila na mámu sprostá, chtěla dát jako protiváhu těm starostem uvnitř té hry...tam hrdinka řeší určité dilema, připadá si provinile atd...skutečná Mila ale evidentně ohledy nebere.... tak to bylo myšleno...nejedná se jen o to procitnutí, ale o ten rozdíl...


to chapem. mne osobne vsak uz prisiel zbytocny.--- ze sa pohybuje vo fejkovom svete bolo jasne uz z textu predtym. --- tu mi to pride skor ten efekt zo serialov ked sa typek sokujuco preberie zo sna. --- myslim ze je to skoda. lebo podla mna to ako si to mala rozpisane malo dost slusny potencial. hm....


careful
21. 12. 2015
Dát tip

Ale trochu jsem ten konec přepsala, aby to bylo jasnější.:)


careful
21. 12. 2015
Dát tip

myslím, že ten poslední odstavec tam je důležitý, protože vnáší úplně jiný rozměr... ten"realistický":D... ale dík za kritiku


lepsi nez zivot

 

no zaciatok slusny. malo to celkom vtip. aj ked tak od polovicky asi to zacala byt pointa viac nez predvidatelna. ten zaver mi uz prisiel nasilu a zbytocne talceny do akcie. viac ma bavila ta rozmazanost/neistota ked vies tusis ale ista si byt nemozes.

 

funkciu posledneho odstavca v podstate nechapem. pride mi to len ako privesok. dopovedavka dopovedavky.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru