Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vypsání

04. 01. 2016
0
1
417
Autor
Tony.cs

Svět má dnes pochmurné barvy. Jako by něco oblézalo i okolo stínů. Silnice se leskne jako zrcadlo plné myšlenek. Kdyby se jen dalo rozbít sklo. Všechno by spadlo na podlahu a pak už by stačilo jen vhodit střepy do smetí. Ale pomohlo by to? Všechno je v nás. Zakořeněné. Staré nezdary, lásky, zklamání, radost i smutek. Přátelství. Lidé, které milujete. Ale když je ztratíte, nabývá nový rozměr. Nesplněné sliby, nedodržené schůzky, smích, objetí, podpora. Přátelství. Pak vám mohou chybět ty kaštanové oči, překrásný úsměv i skřehotavý hlásek, který pohladil. Jeden den tu jsou a druhý den vám odejdou. Zapálená svíce už nic nezachrání, leda pár vzpomínek a letmých úsměvů. Ty zůstanou. Může se stát, že se objeví jiné oči. Blankytně modré, nebo šedozelené, ale stejně neuchladíte to vzrušení, když myslíte na ty, co vás opustily. Zjara, kdy všechen život vystrkoval drápky. Smrt se vklíní do štěstí i neštěstí. Nezajímá ji, koho tu zanechává.

Pak se objeví nový pár očí, který vás ukočíruje do neznáma. Kaštanově hnědá, tak povědomá. Zničující. Vyvolává emoce, až teď vím proč. Ne proto, že by připomínala něco starého. Naopak. Připomíná spoustu nového. Neumím to pojmenovat, ale to mi strach nenahání. Strach mi nahání to, že mi to jméno pošeptá samo. A pak chvíle, které ztrácím teď, zůstanou navěky nevykoupeny. Všechen drahocenný čas, každá vteřina, vše bude ztraceno. Pro hloupost a nestabilitu, pro tu ztrácíme. Pro moudrost a vyrovnanost snažíme se růst. Možná jsem teď ztratil, ale zase povyrostu. Vyrovnanost nakonec není ve zmatku uprostřed mozku, ale v rovnováze uprostřed duše. Možná nemám srdce na podloží z kamene a písku, mám však duši s plamenem tak jasným, že nakonec prosvětlí i ten nejhorší den. Dlouho jsem nepsal jen pro potřebu psát. Ale teď to jde. Vše je vylito na bílou stránku. Vše opadá. Pes se jménem draka mi leží u nohou. Klidně oddychuje, cítím jeho teplo. Oba cítíme vyrovnání. Váhy jsou opět v poloze neutrální, alespoň na tak dlouhou dobu, než instinktivní a emoční hloupost porazí nové myšlení. Lepší a silnější, ve kterém netruchlím nad odchodem té úžasné dívky a soutředím se na to, abych se posunul dál a zkusil rozdat trochu štěstí těm, které miluji teď a tady.  


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru