Letnice lásky

***

Venku ptáci usedají do sluncem zezlátlých větví a křičí, zmatení jarem uprostřed prosince. Tak jdou věci v třetím tisíciletí, že v zimě už nesetřásáš sníh z límce. A co Vánoce, punč, cukroví a pohádek poluce?

PF 2016

Ulice v krátkém poprašku, přes noc prvně sněžilo. Někde na Moravě se minutu po půlnoci narodila holčička, hlásí rádio. Ze sněhu ještě radost mít neumí, (s)něhu mateřských prsou už si ale užít umí. PF 2016.

Stroje v oblacích

Noční nebe křižují letadla. Světélkují, podle návodu a letového řádu. A za těmi maličkými světýlky maličké příběhy. Někde v počátku možná taky měly návod, ale pak se ubraly různými šejdry, jako když letadlo ztratí ocasní křídlo.

Teď se někdo, kdo nezpil se do tranatlantického snu, snaží okýnkem vyhlédnout ven. Svůj příběh opatruje jako stroj v oblacích. 

Studio

V televizních studiích se ještě bradatí muži dohadují, jak svět asi bude a jak by být měl. Vysílení se pak nechají odvézt taxíky do svých rezidencí, svléknou modré obleky a zapletení do peřin budou ještě ze spaní ten svět dopočítávat. Ráno je vystřídají chundelatí paňácové ve studiu Kamarád. A neřeknou toho o moc míň.

Velký třesk

Okna paneláků po půlnoci připomínají Velký třesk: světla rozprsklá do tmy. Za jedním se malá holčička od sousedů snaží prokřičet nejčasnějším ránem. Jako kdysi za nejčasnějšího rána planety Země, kdy se budily děti prvních lidí a nikdo ještě nemohl zahnat světlem jejich můry.

Letnice lásky

Jakmile do sídliště usedne tma, posedne mnohé duch něhy. Hlavy jim vzplanou plamínky touhy a jejich řeči nelze již porozumět: je to řeč a není to řeč. A tyhle letnice lásky se opakují denně.