Pamětní Kámen

Dlouhé roky, co pohltila minulost.

Vytesaly svůj příběh do kamene.

Na dotek poznám, každou rýhu v něm.

Ale kromě mě, si už nikdo nevzpomene.

Tolikrát už jsem vedle něho stál.

Prsty kreslil po něm trasy.

Zbývá mi už jen toužit po obnově.

Nebo zapomenout na starý časy.

 

A tak ještě jednou, za dny minulý.

Skloňme hlavy, pro ty co jsme kdysi ztratili.

 

Stále vzpomínám na závan beznaděje.

Ženoucí se polem bitevním.

S věkem stále doléhá tíha porážky,

S ocelí v ruce, kdysi dávno, přestal jsem být nevinným.

 

V tom kameni vídám, odlesky dávných dnů.

Kdy pro mě všechno bylo čistý, jasný.

Ty časy, kdy jsem byl ještě mladý, svět byl plný zázraků.

Žádný utrpení, všechno bylo krásný.

 

Pomalu pokládám svý ruce na kámen.

Zase myslím na vše ztracený.

Na životy co jsem, nenávratně vzal.

Na bitvy vítězný i prohraný.

 

Ale nikdo už nevrátí nám zpět,

Tyhle zlatý, starý časy.

Každej má možnost, svou cestou se nechat vést.

Žádnej osud.

Žádnej bůh.

Ani zhůry hlasy.

 

A tak ještě jednou, za dny minulý.

Skloňme hlavy, pro ty co jsme kdysi ztratily.

 

Došel jsem až na konec cesty.

Jen moje skutky po mně zůstanou.

---